 Erinacea trnitá | |
|---|---|
 Erinacea trnitá (Erinacea anthyllis) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Podčeleď | Faboideae |
| Tribus | Genisteae |
| Rod | erinacea (Erinacea) |
| Binomické jméno | |
| Erinacea anthyllis Link, 1831 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Erinacea trnitá (Erinacea anthyllis) je druh vyšší dvouděložné rostliny z čeledi bobovité (Fabaceae). Je to modře až fialově kvetoucí polštářovitý keřík s drobnými opadavými listy a zelenými pichlavými větévkami, rostoucí v horách ve Španělsku, jižní Francii a severní Africe.
Popis
Erinacea trnitá je vytrvalý polštářovitý bohatě větvený keř s pichlavými větévkami, dorůstající výšky obvykle 10 až 30 cm. Listy jsou obkopinaté, krátce řapíkaté, chlupaté, jen 7 až 13 mm dlouhé a 2 až 3,2 mm široké, vstřícné nebo střídavé. Čepele listů jsou většinou jednolisté, mohou však být i trojčetné. Listy brzy opadávají a jejich asimilační funkci zastávají zelené pichlavě ukončené větévky. Květy jsou světle modré až fialové nebo výjimečně růžové, 14 až 19 mm dlouhé, v chudých hlávkách složených z 1 až 4 květů. Kalich je hedvábně chlupatý, 11 až 16 mm dlouhý. Koruna je motýlovitá. Rostliny kvetou v květnu až červnu. Plodem jsou nafouklé lusky asi 12 až 20 mm dlouhé.[1][2]
Rozšíření
Erinacea trnitá se vyskytuje v jihozápadní Evropě a severní Africe. V Evropě se vyskytuje ve španělských pohořích, zejména v provinciích Valencia a Katalánsko, a také ve východních Pyrenejích, kde přesahuje i do Francie. V severní Africe je rozšířena v Alžíru, Tunisku a Maroku. Roste jako součást charakteristické suchomilné xerofytní vegetace nízkých keřů na vápnitých půdách. V Pyrenejích roste v nadmořských výškách 950 až 1320 metrů.[1][3]
Rod erinacea má pouze 2 druhy. Druh E. schoenenbergeri roste v Alžíru a Tunisku.[4]
Pěstování a význam
Erinacea může být pěstována jako alpínka. Je vápnomilná a potřebuje propustnou půdu. Vyžaduje slunnou polohu a v podmínkách střední Evropy není plně mrazuvzdorná. Udávaná teplotní zóna je 8, tedy minimální zimní teploty −12 až −8 °C.[2][5][6] Lze ji spatřit například ve sbírkách Pražské botanické zahrady v Tróji.[7]
Erinaceu je možno množit výsevem semen, které se vysévají v únoru a nechají přemrznout. Klíčí na jaře nebo až příští rok. Je možno též řízkovat mladé výhonky s patkou po odkvětu rostlin. Mladé řízkované rostliny je třeba přezimovat ve skleníku.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ a b RENCOVÁ, Eva. Botany.cz: Erinacea anthyllis [online]. 2011. Dostupné online.
- ↑ a b Dendrologie online: Erinacea trnitá [online]. Dostupné online.
- ↑ VILLAR, L. et al. Flora del Pirineo Aragonés. Huesca: [s.n.], 1997. ISBN 84-89862-03-6.
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha: Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6.
- ↑ HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363.
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu erinacea trnitá na Wikimedia Commons 
Taxon Erinacea anthyllis ve Wikidruzích
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Erinacea_trnitá |
