 Vlnohlávkovité | |
|---|---|
 Paepalanthus sp. | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | lipnicotvaré (Poales) |
| Čeleď | vlnohlávkovité (Eriocaulaceae) Martinov , 1820 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vlnohlávkovité (Eriocaulaceae) je čeleď jednoděložných rostlin z řádu lipnicotvaré (Poales). Starší taxonomické systémy ji často řadily do samostatného řádu Eriocaulales.
Popis
Jsou to vytrvalé byliny s přízemními růžicemi listů. Jsou to bahenní nebo terestrické rostliny. Listy jsou jednoduché, střídavé, ploché nebo někdy kýlnaté až oblé, spirálně, řidčeji dvouřadě uspořádané, s listovými pochvami. Čepele jsou čárkovité (podobné listům trav), celokrajné, žilnatina je souběžná. Jsou to jednodomé, zřídka dvoudomé, rostliny s jednopohlavnými květy. Květy jsou malé a jsou uspořádány v květenstvích, v nápadných hlávkách s četnými květy, často na štíhlých stopkách. Okvětí je rozlišeno na kalich a korunu. Kališní lístky jsou 2-3, srostlé, korunní lístky jsou taky 2-3, srostlé nebo volné, u samičích květů je někdy koruna zakrnělá až chybí. Tyčinek v samčích květech je 2-4 nebo 3-6, jsou srostlé s korunou. Gyneceum v samičích květech se skládá ze 2 nebo 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka.[1][2]
Rozšíření ve světě
Je známo asi 10 rodů a asi 1160 druhů, které jsou rozšířeny hlavně v tropech většiny světa, ale místy přesahují až do mírného pásu. V Evropě roste ve Velké Británii a Irsku vlnohlávka Eriocaulon aquaticum.[3]
Zástupci
- slaměnkovec (Syngonanthus)
- tonina (Tonina)
- vlnohlávka (Eriocaulon)[4]
Přehled rodů
Actinocephalus, Comanthera, Eriocaulon, Lachnocaulon, Leiothrix, Mesanthemum, Paepalanthus, Philodice, Rhodonanthus, Syngonanthus, Tonina[5]
Odkazy
Reference
- ↑ http://www.mobot.org/MOBOT/Research/apweb/
- ↑ Archivovaná kopie. delta-intkey.com [online]. [cit. 2009-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-03.
- ↑ http://rbg-web2.rbge.org.uk/cgi-bin/nph-readbtree.pl/feout?FAMILY_XREF=Eriocaulaceae&GENUS_XREF=&SPECIES_XREF=&TAXON_NAME_XREF=&RANK=
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ The Plant List [online]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eriocaulaceae na Wikimedia Commons 
Taxon Eriocaulaceae ve Wikidruzích
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Eriocaulaceae |
