| Ernst Julius von Seidlitz | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1695 |
| Úmrtí | 1766 (ve věku 70–71 let) |
| Nábož. vyznání | pietismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ernst Julius von Seidlitz (1695–1766), hrabě ze slezské větve Žejdliců ze Šenfeldu, pietista a zakladatel bratrských kolonií Gnadenfrei a Gnadenfeld.
Život
Seidlitz působil na Pilavě, narodil se v roce 1695 v Mittel-Peilau a jako mladší syn zdědil po svém otci statek Schönbrunn nedaleko Střelína.[1] Tam se v roce 1722 seznámil s Christianem Davidem. Stalo se tak v místním kostele po bohoslužbě, tento kostel byl později přestavěn a v roce 1945 byl zlikvidován.[2] Seidlitz se od Davida dozvěděl o hraběti Zinzendorfovi i o pobělohorských exulantech a stal se přívržencem vznikající moravské církve v Ochranově. Se Zinzendorfem si později dopisoval. V návaznosti na tyto okolnosti se panství Schönbrunn stalo opěrným bodem pro putující exulanty – ti ve svých v Ochranově dochovaných životopisech označují Seidlitze jako svého dobrodince.[3]
Uvěznění a osvobození
V roce 1934 se hrabě Seidlitz s několika svými přívrženci odstěhoval ze Schönbrunnu do Ober-Peilau, kde pořádal v zámku evangelické pobožnosti pro lidi ze sousedství a širokého okolí. Kvůli tomu byl předvolán vládními úředníky do Javoru, kde mu tato činnost byla (v rekatolizované Habsburské monarchii) zakázána. Dne 9. července 1739 byl hrabě znovu v Javoru vyslýchán a poté ihned uvězněn. Širší rodina se marně snažila dostat jej na svobodu.[3] Po smrti Karla VI. vpadla dne 16. prosince 1940 do Slezska vojska pruského krále a začala 1. slezská válka, což kromě jiného vedlo i k tomu, že dne 21. prosince 1740 byl Ernst Julius Seidlitz pruskými vojáky z vězení vysvobozen. Výsledkem války bylo, že část Slezska změnila majitele a vzniklé Pruské Slezsko, kde se nacházel i majetek rodu Žejdliců, bylo v držení protestantského panovníka.
Po změně zeměpánů
V nových poměrech a v době nepřítomnosti Zinzendorfa se pod vedením Seidlitze formoval na jeho statcích první slezský sbor obnovené Jednoty bratrské. Dne 25. prosince 1742 udělil Fridrich II. bratřím generální koncesi, kterou je vyjmul z pravomoci luterské konzistoře a uznal je jako samostatnou církev.[4]
Podle ochranovského vzoru založil hrabě Seidlitz pro exulanty dne 13. ledna 1743 vesnici a pojmenoval ji na památku svého osvobození Gnadenfrei, tj. v překladu: „Osvobozen z Boží milosti“. Druhá kolonie moravských bratří dostala jméno Gnadenfeld a byla založena na pozemcích koupených z peněz získaných při prodeji Schönbrunnu.[3]
Po roce 1945 připadly obě bratrské vesnice Polsku, stávající obyvatelé byli vyhnáni, jejich majetek byl rozkraden, archiválie byly spáleny a znám není ani osud exulantských náhrobních kamenů z Božích polí. Kde má hrob hrabě Ernst Julius von Seidlitz rovněž není známo.
Galerie
-
-
Boží pole – Gnadenfeld -
Sídlo jeho otce – Piława Dolna -
Piława Górna – zámek -
PG – zámek (1921)
Odkazy
Reference
- ↑ USER, Super. Strużyna. www.palaceslaska.pl [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Kościół ewangelicki (dawny), Strużyna - polska-org.pl. polska-org.pl [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Jak potůček v jezeře: Moravané v obnovené Jednotě bratrské v 18. století. 1. vyd. Praha: Kalich, 2009. 419 s. ISBN 978-80-7017-112-7. S. 281–282; 285–288; 290–292; 383.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. Praha: Kalich ISBN 978-80-7017-253-7. S. 179.
Externí odkazy
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Ernst_Julius_von_Seidlitz |
