| Eva Besnyö | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Besnyő Éva Marianna |
| Narození | 29. dubna 1910 Budapešť |
| Úmrtí | 12. prosince 2003 (ve věku 93 let) Laren |
| Místo pohřbení | Zorgvlied |
| Alma mater | Pálné Veres High School (do 1928) |
| Povolání | fotografka, fotograf architektury, odbojářka a kreslířka poštovních známek |
| Rodiče | Blumgrund Bernát |
| Manžel(ka) | John Fernhout (1933–1945) Wim Brusse (1945–1968) |
| Partner(ka) | Wim Brusse (1939–1945) |
| Příbuzní | Charley Toorop (tchyně) |
| Ocenění | Opzij Literatuurprijs (1985) Oeuvre Awards BKVB (1994) Cena BNO Pieta Zwarta (1994) Cena Ericha Salomona (1999) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Éva Marianna Besnyő (Budapešť, 29. dubna 1910 – Laren, 12. prosince 2003) byla maďarsko – nizozemská fotografka.
Životopis
Vyrůstala se dvěma sestrami v liberální židovské rodině. K šestnáctým narozeninám dostala fotografickou kameru Kodak, takzvanou boxcameru. Besnyö byla dívkou po boku Roberta Capy v Budapešti, kterému dávala první lekce fotografie. Když jí bylo 18, absolvovala kurz reklamy a portrétní fotografie u Jozsefa Pécsiho s fotoaparátem Rolleiflex. Podporoval ji, aby odjela do Berlína, kde začala pracovat jako profesionální fotografka. V Berlíně se také setkala s nizozemským fotografem Johnem Fernhoutem. Fernhout, syn malíře Charleyho Tooropa, se vrátil do Nizozemska v roce 1930. Kvůli nástupu nacistů se Éva Besnyő rozhodla Německo opustit a v roce 1932 následovala Fernhouta do Nizozemska. Vzali se v roce 1933.
Besnyö patřila mezi stoupence Neues Sehen. Jako členka výstavního výboru byl Besnyö vedle předsedy Paula Schuitemy a Cas Oorthuyse jednou z hnacích sil při organizaci výstavy Foto '37, která se konala v létě roku 1937 pod záštitou VANK v muzeu Stedelijk v Amsterdamu.[1]
Až do druhé světové války se hodně věnovala portrétní fotografii, ale zájem měla i o fotografování architektury. Během okupace se musela skrývat a aktivně působila v odboji.
V roce 1939 navázala vztah s grafickým designérem Wimem Brusseem.[2] V roce 1945 se rozvedla s Fernhoutem a provdala se za Brusse, se kterým měla syna a dceru. Poté, co děti trochu zestárly, začala znovu fotografovat, počátkem sedmdesátých let se zaměřila hlavně kamerou Leica na záznam akcí amsterdamských feministek, zejména skupiny Dolle Mina. V roce 1985 byla Besnyő oceněna Cenou Annie Romein. V roce 1994 jí byla udělena cena Piet Zwart.[3]
V roce 1952 se spolu s Carlem Blazerem, Emmou Andriesse a Casem Oorthuysem zúčastnila výstavy Photographie v Městském muzeu Amsterodamu.[4]
Ve stáří musela přestat fotografovat kvůli problémům s očima. Poslední roky svého života žila v Rosa Spier Huis v Larenu, kde zemřela v roce 2003 ve věku 93 let.
V roce 2004 získala 143. místo ve volbách Největšího Holanďana.
Galerie
Známky s dětskými portréty (1947) podle fotografií Évy Besnyő:
-
1947 -
1947 -
1947 -
1947 -
1947
Práce ve veřejných sbírkách (výběr)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eva Besnyö na nizozemské Wikipedii.
- ↑ Fotografie in Nederland 1920–1940, p. 127
- ↑ http://collectie.nederlandsfotomuseum.nl/fotografen/detail/f2e2c8ba-61fb-aaad-c7db-b2b53b52876b/media/undefined
- ↑ Piet Zwart Prijs voor Eva Besnyö www.BNO.nl
- ↑ Visser, Hripsimé. Biographical Dictionary of the Netherlands. [s.l.]: Huygens ING - The Hague, 2013. Kapitola Andriesse, Emmy Eugenie (1914-1953). Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Objecten in het Rijksmuseum
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eva Besnyö na Wikimedia Commons - Profil v institutu Maria Austria
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Eva_Besnyö |
