Expozimetr je zařízení určující jas odraženého světla od zobrazované (fotografované nebo filmované) scény. Hodnota expozice je nezbytná pro správné nastavení clony a času expozice (rychlosti závěrky) fotoaparátu. Moderní přístroje mají většinou expozimetr integrovaný.[1]
Používají se čtyři základní typy „expozimetrů“: pro dopadající světlo, odražené světlo, bodové světlo a záblesk. Přesněji řečeno, bodového světlo patří mezi světla odražená a blesk může též patřit mezi světla dopadající nebo odražená (podle způsobu měření).
Expozimetry incidentního světla měří intenzitu světla dopadajícího na předmět, většinou tzv. flashmetery. K získání údaje incidentního světla se „expozimetr“ umístí podél předmětu tak, aby mířil na fotoaparát nebo ke zdroji světla, podle způsobu měření. Expozimetry odraženého světla měří intenzitu světla, které se od předmětu snímku odráží. Jejich údaje se čtou s měřidlem u fotopřístroje, nasměrovaném na předmět snímku. Většina měřičů incidentního světla může též být upravena na funkci expozimetrů světla odraženého.
Expozimetry bodového světla – jasoměry (spotmetry) měří odražené světlo pod úhlem jen asi 1°, zatímco výše zmíněné typy pokrývají mnohem širší úhel – od 30° do 50° u expozimetrů odraženého světla a až 180° u expozimetrů incidentního světla. Expozimetry blesku (flashmetery) jsou navrženy pro měření záblesků světla trvající zlomek sekundy, uvolněných bleskovými jednotkami. Expozimetry kombinovaných typů světla jsou navrženy se schopností měřit záblesky, incidentní i odražená světla.
Princip
Nejjednodušší expozimetry obsahují fotoelektrickou buňku, která – pokud je vystavena světlu – generuje slabý elektrický proud, který je indikován ručičkou na ciferníku. Expozimetr je vybaven nastavitelným kalkulátorem, jenž ukazuje citlivost filmu. Když je ciferník zaaretován podle ukazatele, expozimetr ukazuje různé kombinace rychlostí závěrky a clonových čísel, která zajistí ekvivalentní expozice a podle kterých může být nastaven fotoaparát.
V některých expozimetrech slouží jako citlivý prvek světlovodivé buňky ze sulfidu kademnatého. Buňky napájené rtuťovou baterií jsou velmi citlivé, dokonce i za velmi slabého osvětlení. Inovace z pozdních osmdesátých let bylo použití křemíkových diod jako světelného čidla. Expozimetry jimi vybavené měly větší citlivost než ty s buňkami ze sulfidu kademnatého.
Teplota chromatičnosti
Pro studiovou fotografii se často používají speciální měřidla, jež měří teplotu chromatičnosti. Různé poměry spektra světla odpovídají určitým teplotám, vyjádřeným ve stupních Kelvina (K) a různé druhy osvětlení mají své typické teploty chromatičnosti. Měřiče teploty chromatičnosti umožňují přesné měření světla vyzařovaného různými druhy umělého osvětlení. To je podstatné pro profesionální barevnou fotografii, pořizovanou v interiérech pod umělým osvětlením, neboť se teplota chromatičnosti zářivek a žárovek liší výrobce od výrobce a navíc se mění i časem.
Historie
- Dne 30. května 1893 G. F. Wynne patentoval „neomylný“ chemický expozimetr.[2][3]
Odkazy
Reference
- ↑ https://www.megapixel.cz/jak-vybrat-expozimetr
- ↑ ORBIS. Kalendář patentů. Československá FOTOGRAFIE. 5. 1960, roč. 1960, čís. 5, s. 76.
- ↑ http://www.lexic.us/definition-of/exposure_meter
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu expozimetr na Wikimedia Commons
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Expozimetr |
