Flaminové (latinsky singulár flamen, plurál flamines) byli ve starověkém římském náboženství kněží zasvěcení jednomu z patnácti božstev s oficiálním kultem v římské republice. Nejvýznamnější z nich byly tři flamines maiores, „hlavní kněží“, sloužící Jupiterovi, Martovi a Quirinovi. Zbylých dvanáct flamines minores, „nižších kněží“, sloužilo méně významným božstvům, jejichž funkce byla už na počátku římského císařství zpravidla nejasná a u dvou z nich nebylo známo ani jejich jméno. Při vzniku císařství získal svého flamena také zbožštělý imperátor.
Patnáct republikánských flaminů tvořilo společně s pontifiky, rexem sacrorum a vestálkami sbor Collegium Pontificum, který zajišťoval chod římského státního náboženství. V případě, že byl úřad flamena uvolněn, mohl jeho místo dočasně zaujmout některý z pontifiků, úřad Jupiterova flamena však mohl obsadit pouze pontifex maximus.
Podle George Dumézila a Jaana Puhvela představují božstva, kterým sloužili flamines maiores, takzvanou archaickou triádu představující tři indoevropské funkce: svrchovanost, válku a plodnost.[1]
Etymologie
Výraz flamen nemá obecně přijímanou etymologii, nejčastěji je však odvozován z praindoevropského *bhlah2 („volat, vzývat”), které se nejspíše ozývá i v pragermánském *blōte/a- („uctívat, ctít“), z kterého je například severské blót („krvavá oběť“), a v chetitském palaḫḫ („volat o pomoc, vzývat“).[2] Se severským slovem blót spojuje výraz i James Mallory a Douglas Adams, obojí však odvozují od praindoevropského *bhel („mohutnět, přibývat“), ve smyslu posilování skrze oběť.[3] V minulosti bylo slovo flamen spojováno také se sanskrtským bráhman, což je označení pro příslušníka jednoho druhů z kněží, to se však zdá z fonologických důvodů nemožné.[2][3] Michael Weiss připouští, že spojitost mezi mezi slovy flamen a bráhmán je možná, ač předpokládá nedoložené slovní kořeny, ale taktéž navrhuje slovo bráhman spojit spíše s galským brictom („magická formule“), severským bragr („básnictví, básnický talent“) a latinským fōrma („podoba, vzhled, vzor, plán“).[4]
Flamines maiores
Tři hlavní flaminové museli pocházet z vrstvy patricijů:
- Flamen Dialis – společně se svou manželkou flaminicou dialis dohlížel na kult Jupitera
- Flamen Martialis – dohlížel na kult Marta
- Flamen Quirinalis – dohlížel na kult Quirina
Flamines minores
Dvanáct menších flaminů mohlo být plebejci. Funkce a význam božstev, kterým sloužili, je často nejasný, u dvou z nich nejsou známa ani jména.
- Flamen Carmentalis – Carmentis
- Flamen Cerialis – Ceres
- Flamen Falacer – Falacer
- Flamen Floralis – Flora
- Flamen Furrinalis – Furrina
- Flamen Palatualis – Palatua
- Flamen Pomonalis – Pomona
- Flamen Portunalis – Portunus
- Flamen Volcanalis – Vulcanus
- Flamen Volturnalis – Volturnus
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Flamen na anglické Wikipedii.
- ↑ PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 177.
- ↑ a b SCHAFFNER, Stefan. DER LATEINISCHE PRIESTERTITEL flāmen. Graeco-Latina Brunensia [online]. Masarykova univerzita. Dostupné online. ISSN 2336-4424.
- ↑ a b MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. S. 451.
- ↑ WEISS, Michael. The Inner Revolution: Old but Not That Old. In: SERANGELI, Matilde. Dispersals and Diversification: Linguistic and Archaeological Perspectives on the Early Stages of Indo-European. [s.l.]: Brill, 2019. ISBN 978-90-04-41450-1. S. 269.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Flamen na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Flamen v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Flamen |
