| Fluorid rhenistý | |
|---|---|
 Struktura molekuly | |
| Obecné | |
| Systematický název | fluorid rhenistý |
| Ostatní názvy | heptafluorrhenium |
| Anglický název | Rhenium heptafluoride |
| Německý název | Rheniumheptafluorid |
| Sumární vzorec | ReF7 |
| Vzhled | bezbarvý plyn |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 17029-21-9 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 319,196 g/mol |
| Teplota tání | 48,3 °C |
| Teplota varu | 73,72 °C |
| Hustota | 4,3 g/cm3 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid rhenistý je anorganická sloučenina se vzorcem ReF7. Patří mezi halogenidy s prvkem v oxidačním čísle VII. Jde o žlutou látku s nízkým bodem tání, jediný existující tepelně stálý fluorid s kationtem v oxidačním čísle +7.
Příprava
Fluorid rhenistý může být připraven slučováním prvků při teplotě 400 °C.[1]
- 2 Re + 7 F2 → 2 ReF7
Reakce
Reakcí s donory fluoridů, např. CsF, vytváří anion ReF -
8 s čtvercově antiprizmatickou strukturou.[2] S fluoridem antimoničným, akceptorem fluoridů, tvoří kation ReF +
6 .[1]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rhenium heptafluoride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b A. F. Holleman; Wiberg, Egon; Wiberg, Nils. Inorganic Chemistry. Boston: Academic Press, 2001. ISBN 0-12-352651-5. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ HWANG, In-Chur; SEPPELT, Konrad. The structures of and. Journal of Fluorine Chemistry. 2000-3, roč. 102, čís. 1–2, s. 69–72. Dostupné online [cit. 2019-06-16]. DOI 10.1016/S0022-1139(99)00248-1. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fluorid rhenistý na Wikimedia Commons
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Fluorid_rhenistý |
