| Frances Stewartová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8.jul. / 18. července 1647greg. Paříž |
| Úmrtí | 15.jul. / 26. října 1702greg. (ve věku 55 let) Lennoxlove House |
| Místo pohřbení | Westminsterské opatství |
| Povolání | dvorní dáma |
| Choť | Charles Stewart[1] |
| Rodiče | Walter Stewart[1] a Hon. Sophia Carew[1] |
| Příbuzní | Sophia Bulkeley (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Frances Teresa Stewart, vévodkyně z Richmondu a Lennoxu (8. července 1648, Paříž – 15. října 1702) byla anglická aristokratka, pověstná svou krásou (byla nazývána La Belle Stuart – krásná Stuartovna), která odmítla stát se milenkou anglického krále Karla II. Její tvář byla předlohou podoby tváře Britannie, idealizovaného symbolu Britských ostrovů.
Biografie
Frances byla dcerou Waltera Stewarta, osobního lékaře anglické královny Henrietty Marie a vzdáleného příbuzného Stuartovců. Její rodiče prchli před Oliverem Cromwellem do Francie, kde se Frances v Paříži v roce 1648 narodila. Do Anglie přijela mladičká Frances za restaurace Stuartovců v roce 1662 jako dvorní dáma nové královny Kateřiny z Braganzy, jejíž svatby s králem Karlem II. se účastnila.
Svým půvabem na sebe Frances záhy obrátila pozornost dvora. Samuel Pepys napsal, že byla tím nejkrásnějším, co v životě viděl. Mezi její ctitele se kromě řady dalších zařadil i sám král, okouzlen její krásou, šarmem i vtipem, snad bylo pro něj důležité i to, že se vyhýbala jak politice, tak dvorským intrikám a netoužila získat moc; Frances ho však odmítla, nechtíc se stát jednou z řady milenek ženatého panovníka.
21. března roku 1667 se bez králova svolení provdala za králova bratrance čtvrtéto stupně, Charlese Stewarta, 3. vévodu z Richmondu a Lennoxu (1639–1672). Pro sňatek bez královského souhlasu se musela vzdálit královského dvora.
Nedlouho poté, v roce 1669 onemocněla neštovicemi. Král k ní ihned přijel a odpustil jí sňatek uzavřený bez jeho souhlasu. Po uzdravení se Frances vrátila na královský dvůr; již se nevyhýbala přízni krále, získala si však i náklonnost královny. Její manžel byl pověřen diplomatickou misí ve Skotsku a později v Dánsku, zatímco Frances zůstala v Anglii, starajíc se o jeho majetky. Vévoda zemřel v roce 1672 (rovněž na neštovice); jejich manželství zůstalo bezdětné. Koruna převzala jeho statky a vdově bylo přiznáno 1000 liber ročního důchodu.
Vévodkyně zemřela v roce 1702. Dědil po ní její bratranec Alexander Stuart, 5. lord Blantyre.
Odraz v historii a umění
Po vítězství Anglie ve válce s Holandskem v roce 1664 dal král razit pamětní medaile s postavou Británie a jako předlohu pro ni jmenoval Frances. Její tvář se později objevila na řadě dalších medailí, mincí i soch.
Byla několikrát portrétována oblíbeným dvorním malířem Petrem Lelym.
O neopětované lásce jejích ctitelů psal slavný básník John Dryden (1631–1700) v některých svých esejích.
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Frances Stewartová na Wikimedia Commons - Find-a-Grave
- 1911encyclopedia.org
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Frances_Stewartová |
