Franco Zeffirelli

Franco Zeffirelli
Franco Zeffirelli, 2008
Rodné jméno	Gianfranco Corsi
Narození	12. února 1923 Florencie Toskánsko, Itálie Itálie
Úmrtí	15. června 2019 (ve věku 96 let) Řím Lazio, Itálie Itálie
Místo pohřbení	Cimitero delle Porte Sante
Alma mater	Florentská univerzita
Aktivní roky	1994–2001
Cena Emmy
Nejlepší režie programu vážné hudby 1982 – Pagliacci
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franco Zeffirelli, rodným jménem Gianfranco Corsi (12. února 1923 Florencie – 15. června 2019 Řím^[1]), byl italský herec a režisér. Světově proslul zejména filmovými a televizními adaptacemi klasických divadelních her i oper.

V letech 1994–2001 zasedal v Senátu Parlamentu Itálie za obvod Katánie. Byl zvolen na kandidátce středopravé strany Forza Italia.

Režijní kariéra

Po skončení 2. světové války začínal svoji uměleckou dráhu v Miláně jakožto herec drobných rolí, dokud si jej nevybral za asistenta italský režisér Luchino Visconti. U něj nejprve vytvářel výpravy, později působil jako jeho asistent. Samostatné divadelní režii se začal věnovat již od roku 1950 a to jak v činohře tak i v operním repertoáru. Brzy se vypracoval na divadelního režiséra. Na počátku 60. let 20. století jako divadelní režisér hostoval v Londýně či v New Yorku, stal se z něj také inscenátor děl Williama Shakespeara.

Ačkoliv s filmem spolupracoval již od roku 1958, filmové tvorbě se začal naplno věnovat až v polovině 60. let. V roce 1967 natočil první velkou filmovou adaptaci díla Williama Shakespeara Zkrocení zlé ženy s Liz Taylorovou v hlavní roli. O rok později následovala filmová adaptace Shakespearovy hry Romeo a Julie s mladými herci Leonardem Whitingem a Olivií Husseyovou v hlavní roli, jež získala dva Oscary z celkových čtyř nominací. V tomto filmovém díle vystoupili i britští herci Laurence Olivier či Michael York.

V roce 1972 natočil film s náboženskou tematikou Bratr Slunce, sestra Luna o sv. Františkovi z Asissi. Následoval rozsáhlý televizní seriál s křesťanskou náboženskou tematikou Ježíš Nazaretský.

K shakespearovské tematice se vrátil na konci 80. let, kdy v roce 1985 vytvořil filmovou adaptaci hry Otello a v roce 1989 další filmovou verzi nejznámější divadelní hry Williama Shakespeara Hamlet.

Soukromý život

V roce 1996 Zeffirelli provedl coming out, jímž se přihlásil k homosexuální orientaci.^[2]

Filmografie

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Franco Zeffirelli na Wikimedia Commons
• Katalog filmů
• Franco Zeffirelli ve Filmové databázi
• Franco Zeffirelli v Česko-Slovenské filmové databázi
• Franco Zeffirelli v Internet Movie Database (anglicky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Autoritní data

AbARTP: 79263 Biblio: e9f0789d-96ad-44bb-9c40-ecd9fd0f05e7 NKC: js20031124005 BIBSYS: 90833953 BNE: XX1724276 BNF: cb11929626s (data) CiNii: DA03201632 GND: 118812807 ICCU: CFIV005466 ISNI: 0000 0001 0927 6327, 0000 0003 6855 9268 LCCN: n80149195 LNB: 000240323 MBA: 3f66897d-f3e7-43d1-b48d-2e67f083ac43 NDL: 00477691 NLA: 35743924 NLG: 64159 NLI: 987007279843305171 NLK: KAC199630880 NLP: a0000001785133 NTA: 067665608 PLWABN: 9810591666205606 RKDartists: 86245 SELIBR: 280362 SNAC: w65x27md SNK: 162705 SUDOC: 027203042 Trove: 1067344 ULAN: 500104537 VIAF: 96459414 WorldCat Entities: E39PBJkp674q9DCKb8j9H6Trbd