František Alois Tichý

František Alois Tichý (pseudonymy: Harry Brown, Jan Kovec, Jan Chrudimský, Smith Kwiet aj. ) (25. března 1898 Chrudim^[1] – 10. března 1971 Praha) byl český skladatel populární hudby, dirigent a pianista.

Život

Druhé křestní jméno Alois převzal od svého strýce, lidového komika Aloise Tichého, někdy místo něj užíval Antonín, po mamince Antonii. Na Pražské konzervatoři studoval hru na varhany u Josefa Kličky, dalšími učiteli mu zde byli Ondřej Horník, František Spilka a Karel Stecker (1912–1915). Po ročním působení jako choralista na Vyšehradě byl varhaníkem v chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně. (1919–1930). Současně vystupoval jako klavírista v různých zábavních a restauračních podnicích, dirigoval orchestry smíchovské Arény a karlínského Varieté (nynější Hudební divadlo Karlín) a skládal taneční skladby jazzového ražení jako šlágr Stará, natoč gramofon. Od roku 1929 byl dirigentem orchestru gramofonové firmy Ultraphon a od konce následujícího roku hudebním ředitelem nově založené gramofonové firmy Esta. Zde začal nahrávat se svým „Jazz orchestr F. A. T“. Jeho skladby se objevily i na gramodeskách firmy His Master's Voice, v níž se jako hudební ředitel (byl jím v letech 1932–1935) zasloužil i o vydání první kompletní nahrávky Smetanovy Prodané nevěsty. Nahrávky orchestru F. A. Tichého se v letech 1933–35 objevily také na deskách firmy Columbia. F. A. Tichý byl autorem hudby k prvnímu českému zvukovému filmu, vyrobeném na domácí půdě Když struny lkají, který měl premiéru v roce 1930.^[2]

V letech 1935–1936 řídil orchestr Novoměstského divadla, poté orchestr smíchovského Švandova divadla a po smrti kapelníka Antonína Balšánka v roce 1940^[3] převzal jeho orchestr, s nímž pak pod názvem Zábavní orchestr Jiskra účinkoval až do padesátých let v pražském rozhlase, kde byl od roku 1945 redaktorem zábavné a operetní hudby. Vytvořil na 300 skladeb, mezi nimiž dominuje moderní taneční hudba, ale napsal také, pochody, intermezza, směsi, revue a operety John z Aljašky, Křópal amorkem, To není každý den a Kolíne Kolíne (s užitím hudby Františka Kmocha).^[4][5][6] Přispíval také do hudebních časopisů.

Odkazy

Reference

Literatura

• Československý hudební slovník osob a institucí, díl 2 (Praha 1965, s. 769)
• Hradecký, Emil – Rutová Milada: Katalog orchestrálních notových materiálů, uložených v archivech Čs. rozhlasu, M–Ž (Praha 1965, s. 354–6)
• Voldán, Jiří: Šli tři muzikanti (Praha 1970, s. 197–203)
• Kotek, Josef: Kronika české synkopy I. (Praha 1975, s. 53–54, 126).
• Šulc, Miroslav: Česká operetní kronika (Praha 2002, passim)
• Matzner, Antonín – Pilka, Jiří: Česká filmová hudba Praha 2002), s. 62)
• Gössel, Gabriel: František Alois Tichý (In: Týdeník Rozhlas 2003, č. 10, s. 20 a č. 11, s. 20)
• Janota, Dalibor: Kouzlo operety (2020 v tisku)

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Alois Tichý

• Český hudební slovník osob a institucí Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine. – Tichý, František Antonín
• Městská knihovna Chrudim – TICHÝ František Alois

Autoritní data	AbARTP: 63260 Biblio: 8d2b026e-4306-4426-9503-45733c1cf7b4, 50d874b3-4890-483c-b635-8ce722b176f6, 8c46377a-5300-4148-893a-0c7e5f47d2bc, 24474f3a-ac45-4f21-b708-323e486693b8, aa137836-5b42-43b1-bf2c-fadff6963655 NKC: jk01132411 PLWABN: 9811538860705606 VIAF: 45323873