František Arnošt Koller

František Koller
Narození	21. listopadu 1767 nebo 27. listopadu 1767 Mnichovo Hradiště
Úmrtí	22. srpna 1826 (ve věku 58 let) nebo 23. srpna 1826 (ve věku 58 let) Neapol
Příčina úmrtí	břišní tyfus
Povolání	důstojník, diplomat, vojenský velitel, archeolog a sběratel
Ocenění	rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1809)
Děti	Alexander von Koller
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Arnošt Koller, též Franz von Koller (27. listopadu 1767, Mnichovo Hradiště – 22. srpna 1826, Neapol), byl rakouský generál, diplomat, amatérský archeolog a sběratel starožitností. Účastník napoleonských válek, a vídeňského kongresu osobně doprovázel císaře Napoleona do vyhnanství.

Životopis

Narodil se jako syn Františka Arnošta Ignáce Kollera (1711-1781), nejdříve vojenského chirurga, a pak rodinného lékaře Valdštejnů na zámku v Mnichově Hradišti. Jeho matkou byla Elisabetha von Mauer z rodu nižší uherské šlechty v Győru. Dědeček Koller byl justiciárem a purkrabím na zámku v Benátkách nad Jizerou.

František vystudoval gymnázium v Praze a vojenskou akademii. Prošel úspěšnou kariérou u armády habsburské říše, zvlášť se vyznamenal v bitvě u Aspern, roku 1809 byl přijat mezi rytíře řádu Marie Terezie a roku 1810 povýšen do šlechtického stavu na svobodného pána, roku 1815 obdržel český inkolát.^[1]

Od roku 1813 byl polním podmaršálkem a stal se generálním pobočníkem maršála Schwarzenberga. V roce 1814 doprovázel zajatého Napoleona na Elbu, při cestování jižní Francií jej musel maskovat a poskytl mu svou vlastní generálskou uniformu.

Roku 1814 se zúčastnil Vídeňského kongresu. Díky svým diplomatickým schopnostem působil v letech 1815–1818 a 1821–1826 v Neapoli, kde dohlížel na obnovu Království obojí Sicílie (jako generální intendant a poté jako intendant s intervenční armádou). V letech 1818 až 1821 byl divizním v Čechách. Kromě služebních sídel obýval zámek v Obříství a dům v Badenu u Vídně.

Ocenění

Za účast v napoleonských válkách byl nositelem několika rakouských i zahraničních vyznamenání. Byl rytířem Řádu Marie Terezie (1809), komandérem Leopoldova řádu (1814) a nositelem Řádu železné koruny II. třídy (1816). Od spojeneckých panovníků protinapoleonské koalice obdržel ruský Řád sv. Vladimíra (1813) a Řád sv. Anny (Rusko) (1814), pruský Řád červené orlice I. třídy (1814), bavorský Vojenský řád Maxe Josefa a sicilský Řád sv. Januaria.

Rodina a smrt

Oženil se s Johannou, rozenou Grätzlerovou von Gräzenstein, měli čtyři děti. Dcera Johanna (1809–1891) se provdala za generála Karla z Thun-Hohensteinu. Nejstarší syn August (1805–1883) byl diplomatem a mimo jiné vyslancem v Prusku, druhý syn Vilém (1811–1866) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generálmajora. Z potomstva nejvíce vynikl nejmladší Alexander (1813–1890), který také sloužil v armádě, byl rakousko-uherským ministrem války a místodržitelem v Čechách.

František Arnošt von Koller zemřel v Neapoli náhle na tyfus a byl pohřben v kryptě zámeckého kostela sv. Jana Křtitele v Obříství^[2]. Vdova Johanna Kollerová se 22. října 1833 znovu provdala, a to za generálmajora Moritze svobodného pána ze Sahlhausenu, a 19. července 1835 podruhé ovdověla.

Sbírky umění

Sbíral a sám prováděl vykopávky památkek antické kultury z Říma, Pompejí, Herculanea, Etrurie, starověkého Egypta, Fénicie, především keramiku, bronzy a mramory, a jejich kopie (např. voskový model chrámu, sádrové odlitky kamejí), zbraně a mince, zejména za svého působení v Neapoli. Umístil je ve svém sídle na zámku v Obříství, který koupil od barona Clam-Gallase roku 1819. Sbírka byla ale po Kollerově smrti vdovou a synem Augustem rozprodána – větší části se zachovaly ve Starém muzeu v Berlíně (Pergamonské muzeum), na univerzitě v Lipsku a v Archeologickém muzeu v Záhřebu. Jednotliviny z rodinného majetku (portréty, předměty ze zařízení otcovy domácnosti) odkázal Františkův vnuk Alexandr II. Koller (1850-1810) z Vídně Národnímu muzeu v Praze, které koupi celé sbírky kdysi odmítlo. Další předměty z Kollerovy sbírky zůstaly v Obříství v majetku tamější rodiny Ferdinandiů.

Pozůstalost

Písemná pozůstalost Františka a jeho syna Augusta Kollerů je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze.

Odkazy

Reference

Literatura

• Franz Freiherr von Koller , In: Neuer Nekrolog der Deutschen , 4. Jg., 1826, Band 1, No. XLV (45)
• DUFKOVÁ, Marie: Sbírka barona Františka Kollera, in:Historie sběratelství antických památek v českých zemích, editorky Marie Dufková a Iva Ondřejová. Monographica Musei Nationalis Pragae, Praha 2006, s. 49-69; ISBN 80-7036-216-2
• MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I, A-M /. Petr Mašek. Praha : Argo, 2008. stran 668, cit.s. 479. ISBN 978-80-257-0027-3
• Otruba, Mojmír: Literární archiv 21-22, 1985
• Petřeková, Eliška. Antická sbírka barona Františka Kollera. Brno 2017. [1]
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2024; Praha, 2015; s. 216–219 (heslo Koller) ISBN 978-80-905324-6-5

Externí odkazy

• Franz Ernst Koller na webu napoleon series
• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Koller na Wikimedia Commons

Autoritní data	Biblio: c988c4e2-19b0-4847-9191-8ab5f4ab2d51 NKC: mzk20191059016 GND: 116314966 ISNI: 0000 0000 1034 9792 LCCN: no2015146994 NLI: 987007390674205171 VIAF: 59832780 WorldCat Entities: E39PBJdrHxYV8YX6Jmv68Y9qwC