| František Parmský | |
|---|---|
| vévoda z Parmy a Piacenzy | |
 | |
| Doba vlády | 11. prosince 1694 – 26. února 1727 |
| Narození | 19. května 1678 Parma, Parmské vévodství |
| Úmrtí | 26. února 1727 Parma, Parmské vévodství |
| Manželka | Dorotea Žofie Falcko-Neuburská |
| Rod | Farnese |
| Otec | Ranuccio II. Farnese |
| Matka | Marie d'Este |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Parmský (19. května 1678, Parma – 26. února 1727, Parma) vládl od roku 1694 jako sedmý vévoda z Parmy a Piacenzy z rodu Farnese. Oženil se s vdovou po svém bratrovi Doroteou Žofií Falcko-Neuburskou, aby se vyhnul vracení jejího věna, omezil výdaje vévodského dvora, obrovské za jeho otce a předchůdce Ranuccia II. a zabránil okupaci parmského vévodství během válek o španělské dědictví.[1][2]
Vévoda, navzdory jeho snahám, aby vše bylo jinak, viděl, že Parma ke konci války byla prohlášena lénem milánského vévodství, rakouské provincie v Itálii.[3] Jeho neschopnost mít potomky v kombinaci s neplodností jeho bratra a nástupce Antonína vedla v roce 1731 k nástupu na vévodský trůn syna jejich neteře, španělské královny, dona Karla.
Život
František se narodil jako syn parmského vévody Ranuccia II. a jeho druhé manželky Marie d'Este. Vévodou se stal po smrti svého otce 11. prosince 1694 ve věku 16 let.[4] Ranuccio zanechal Parmu, malé, vnitrozemské severoitalské vévodství s malým politickým významem, zadluženou, především kvůli svému extravagantnímu dvoru. Proto raději, než aby vracel věno jejímu bratrovi, falckému kurfiřtovi, oženil se František s vdovou po svém bratru Eduardovi, Doroteou Žofií Falcko-Neuburskou.[1]
V roce 1700, po smrti španělského krále Karla II. bez potomků, vypukly mezi Francií a Habsburskou monarchií války o španělské dědictví. František, ve snaze udržet cizí jednotky mimo své vévodství, přijal politiku neutrality; Evžen Savojský však přesto obsadil část území rodu Farnese. Když si František stěžoval císaři Leopoldovi, v jehož službách Evžen sloužil, císař odpověděl, že bude později řádně odškodněn.[5] Ke konci války Rakousko, kterému nyní vládl Leopoldův syn Josef I., nerespektovalo svůj slib reparací a v rámci konkordátu s církví prohlásilo Parmu za své léno.[3]
S pomocí Giulia Alberoniho František v roce 1714 provdal svou neteř a nevlastní dceru Alžbětu za španělského krále Filipa V., který pocházel z francouzského královského rodu Bourbonů.[6][7] František chtěl, aby se Alžbětin nejstarší syn Karel stal, v případě úmrtí Františkova bratra a nástupce Antonína, parmským vévodou. František se proto pokusil odradit Antonína od sňatku a udržení jeho linie; plán fungoval po celou dobu Františkova života.[8] Přesto, že se Antonín v roce 1728 oženil s Enrichettou d'Este, zemřel v roce 1731 bezdětný. Synovec Karel se tak stal parmským vévodou. O několik let později však Parmu opustil, protože se stal neapolsko-sicilským králem a odešel do neapolského království. S sebou odnesl všechny poklady rodu Farnese.[9]
Vývod z předků
| Alessandro Farnese | ||||||||||||
| Ranuccio I. Farnese | ||||||||||||
| Marie z Guimarães | ||||||||||||
| Odoardo I. Farnese | ||||||||||||
| Giovanni Francesco Aldobrandini | ||||||||||||
| Markéta Aldobrandini | ||||||||||||
| Olimpia Aldobrandini | ||||||||||||
| Ranuccio II. Farnese | ||||||||||||
| Ferdinand I. Medicejský | ||||||||||||
| Cosimo II. Medicejský | ||||||||||||
| Kristina Lotrinská | ||||||||||||
| Markéta Medicejská | ||||||||||||
| Karel II. Štýrský | ||||||||||||
| Marie Magdalena Habsburská | ||||||||||||
| Marie Anna Bavorská | ||||||||||||
| František Parmský | ||||||||||||
| Cesare d'Este | ||||||||||||
| Alfons III. d'Este | ||||||||||||
| Virginie Medicejská | ||||||||||||
| František I. d'Este | ||||||||||||
| Karel Emanuel I. Savojský | ||||||||||||
| Isabela Savojská | ||||||||||||
| Kateřina Michaela Španělská | ||||||||||||
| Marie d'Este | ||||||||||||
| Alessandro Farnese | ||||||||||||
| Ranuccio I. Farnese | ||||||||||||
| Marie z Guimarães | ||||||||||||
| Marie Kateřina Farnese | ||||||||||||
| Giovanni Francesco Aldobrandini | ||||||||||||
| Markéta Aldobrandini | ||||||||||||
| Olimpia Aldobrandini | ||||||||||||
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francesco Farnese, Duke of Parma na anglické Wikipedii.
- ↑ a b SOLARI, Giovanna. The House of Farnese: A Portrait of a Great Family of the Renaissance. New York: Doubleday, 1968. Dostupné online. OCLC 610395429 S. 259. (anglicky) [dále jen The House of Farnese].
- ↑ ARMSTRONG, Edward. Elisabeth Farnese: "The Termagent of Spain". New York: Longmans, Green, 1892. Dostupné online. S. 1. (anglicky) [dále jen Elisabeth Farnese].
- ↑ a b Elisabeth Farnese, s. 6.
- ↑ The House of Farnese, s. 258.
- ↑ The House of Farnese, s. 262.
- ↑ Elisabeth Farnese, s. 7.
- ↑ The House of Farnese, s. 270–271.
- ↑ ACTON, Harold. The Bourbons of Naples (1734–1825). London: Methuen, 1956. Dostupné online. S. 13. (anglicky) [dále jen The Bourbons of Naples].
- ↑ The Bourbons of Naples, s. 28.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Parmský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Ranuccio II. |
.svg)
|
Vévoda z Parmy a Piacenzy František 1694–1727 |
|
Nástupce: Antonín |
| Předchůdce: Giovanni Andrea II. Angeli |
|
Velmistr Konstantinova řádu sv. Jiří František Farnese 1698–1727 |
|
Nástupce: Antonín Farnese |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/František_Parmský |
