| Friedrich Carl von Savigny | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. února 1779 Frankfurt nad Mohanem |
| Úmrtí | 25. října 1861 (ve věku 82 let) Berlín |
| Alma mater | Marburská univerzita Univerzita Jena Lipská univerzita |
| Povolání | právník, historik práva, vysokoškolský učitel, politik, filozof a spisovatel |
| Zaměstnavatelé | Marburská univerzita Berlínská univerzita Humboldtova univerzita |
| Ocenění | Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1853) Řád černé orlice Řád za zásluhy v oblasti umění a věd |
| Choť | Kunigunde von Savigny |
| Partner(ka) | Karoline von Günderrode |
| Děti | Karl Friedrich von Savigny Leo von Savigny |
| Rodiče | Christian Carl Ludwig Ritter von Savigny |
| Funkce | člen Pruské panské sněmovny |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Friedrich Carl von Savigny (21. ledna 1779 Frankfurt nad Mohanem – 25. října 1861 Berlín) byl německý právník, nejznámější představitel historické právní školy.
Život a dílo
Savigny pocházel z lotrinské zámožné rodiny, ve 13 letech osiřel a roku 1795 začal studovat práva v Marburgu. Po kratších pobytech na univerzitách v Jeně, Lipsku a Halle roku 1800 na univerzitě v Marburgu promoval a začal přednášet trestní právo a pandekty, soubor římského práva. Roku 1803 vydal knihu „Právo držby“ (Das Recht des Besitzes), která ho proslavila a prosadila nový způsob studia římského práva. Roku 1804 se oženil a podnikl cestu po Francii a jižním Německu, kde hledal nové prameny římského práva. Roku 1808 byl jmenován profesorem v Landshutu a roku 1810 na doporučení Wilhelma von Humboldt v Berlíně, kde se stal třetím rektorem.
Zároveň pracoval na různých právních reformách a byl soukromým učitelem korunního prince. Roku 1814 vyšla jeho kniha „O povolání naší doby v zákonodárství a právní vědě“, kde Savigny hájil své přesvědčení, že právní systém každé země je součástí její specifické kultury, která se nedá libovolně měnit. V letech 1815-1831 vycházely jeho „Dějiny římského práva ve středověku“, kde Savigny ukázal, jak římské právo přežívalo po rozpadu říše, jak znovu rozkvetlo od 12. století v Itálii (Bologna) a žilo pak v dílech komentátorů. V letech 1840-1849 vyšel jeho osmidílný „Systém dnešního římského práva“, který dokazuje, že právní tradice je v Německu římská. Získal celou řadu vyznamenání a v letech 1842-1848 byl Velkým kancléřem, tj. pruským ministrem spravedlnosti.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich Carl von Savigny na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Friedrich Carl von Savigny
Osoba Friedrich Carl von Savigny ve Wikicitátech- Ottův slovník naučný, heslo de Savigny[nedostupný zdroj]
- (anglicky) UXL encyclopedia of world bibliography, heslo F. K. von Savigny
- (německy) HesloSavigny v BBKL
- (německy) Databáze Savignyho pozůstalosti, Universität Marburg
- (německy) Savignyho díla a časopisecké recenze
- Němečtí právníci
- Němečtí historikové
- Romanisté (právo)
- Narození v roce 1779
- Úmrtí v roce 1861
- Narození 21. února
- Úmrtí 25. října
- Narození ve Frankfurtu nad Mohanem
- Úmrtí v Berlíně
- Absolventi Univerzity Marburg
- Pedagogové na Univerzitě Marburg
- Absolventi Univerzity Martina Luthera
- Historikové 19. století
- Právní komparatisté
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Carl_von_Savigny |
