Fylodoce

Fylodoce
Fylodoce namodralá (Phyllodoce caerulea)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	vřesovcotvaré (Ericales)
Čeleď	vřesovcovité (Ericaceae)
Rod	fylodoce (Phyllodoce) Salisb., 1806
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fylodoce (Phyllodoce) je rod rostlin z čeledi vřesovcovité. Jsou to malé keře s drobnými a úzkými listy a pětičetnými baňkovitými až trubkovitými květy, poněkud připomínající přerostlý vřes či vřesovec. Rod zahrnuje 9 druhů a je rozšířen v chladných oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky. Rostliny jsou charakteristickou složkou severské tundry, rostou však i v alpínských polohách hor. V severní Evropě a Pyrenejích roste fylodoce namodralá, do střední Evropy však nezasahuje. Některé druhy tohoto rodu jsou pěstovány jako skalničky. Pěstování je obdobné jako u vřesu.

Popis

Zástupci rodu fylodoce jsou drobné, stálezelené, přímé nebo polehlé keře. Listy jsou čárkovité, kožovité, řapíkaté, střídavé nebo vstřícné a křižmostojné, celokrajné nebo s drobně pilovitým okrajem. Květy jsou bělavé, purpurové nebo nazelenalé, pravidelné, baňkovité až zvonkovité, oboupohlavné, uspořádané ve vrcholových okolících, klasech nebo chocholících nebo řidčeji i jednotlivé. Kalich je drobný, vytrvalý, složený z 5 na bázi srostlých kališních lístků. Koruna je baňkovitá, zvonkovitá nebo válcovitá, zakončená 5 zuby. Tyčinek je obvykle 10. Semeník je srostlý z 5 plodolistů, obsahuje stejný počet komůrek a nese štíhlou čnělku zakončenou hlavatou bliznou. Plodem je kulovitá až široce vejcovitá tobolka obsahující mnoho drobných, lesklých semen vejcovitého tvaru.^[1][2][3]

• 
  Fylodoce namodralá
• 
  Květy fylodoce aleutské
• 
  Fylodoce Brewerova

Rozšíření

Rod zahrnuje 9 druhů. Je rozšířen v chladných oblastech Evropy, Asie i Severní Ameriky. V Evropě roste pouze fylodoce namodralá (P. caerulea), která je rozšířena v západní a severní Evropě včetně Islandu, v severní Asii až po Japonsko, na Aljašce, Kanadě a malé části sv. USA. V České republice ani v horách střední Evropy se nevyskytuje, roste však v Pyrenejích. V Asii se vyskytuje celkem 5 druhů. Fylodoce alpínská (P. alpina) a fylodoce japonská (P. nipponica) jsou endemity Japonska. Druh Phyllodoce deflexa je endemit provincie Ťi-lin v severovýchodní Číně a byl popsán až v roce 1990. Fylodoce aleutská (P. aleutica) roste v Japonsku, ruském Dálném východu a na Aljašce. Severní Amerika hostí celkem 5 druhů. Fylodoce šichovitá (P. empetriformis), fylodoce žlázkatá (P. glanduliflora) a jejich kříženec fylodoce prostřední (P. x intermedia) se vyskytují jak v severních subarktických oblastech západní poloviny kontinentu tak i v alpínských polohách hor na západě Kanady a USA. Nejdále na jih (až po Arizonu) zasahuje fylodoce šichovitá. Fylodoce Brewerova (P. breweri) se vyskytuje pouze v pohořích Kalifornie a Nevady, kde roste v nadm. výškách až 3500 metrů.^{[4] [1][2][5]}

Ekologické interakce

Květy fylodoce jsou opylovány hmyzem, zejména čmeláky. Některé druhy jsou cizosprašné, jiné jsou schopny samoopylení.^[6][7]

Zástupci

• fylodoce aleutská (Phyllodoce aleutica)
• fylodoce alpínská (Phyllodoce alpina)
• fylodoce Brewerova (Phyllodoce breweri)
• fylodoce japonská (Phyllodoce nipponica)
• fylodoce namodralá (Phyllodoce caerulea), syn. fylodoce modrá
• fylodoce prostřední (Phyllodoce x intermedia, P. empetriformis x glanduliflora)
• fylodoce šichovitá (Phyllodoce empetriformis)
• fylodoce žlázkatá (Phyllodoce glanduliflora)^[3][8]

Význam a pěstování

Některé druhy fylodoce jsou pěstovány jako skalničky. Mají podobné nároky jako vřesy či vřesovce. Daří se jim nejlépe na polostinném stanovišti v kypré, humózní půdě bez vápníku. Není-li v zimě dostatečná sněhová pokrývka, je vhodný lehký kryt. Množí se poměrně snadno pomocí letních řízků s patkou. Lze množit i dělením.^[8][9]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu fylodoce na Wikimedia Commons
• Taxon Phyllodoce (Ericaceae) ve Wikidruzích