| Georges Clemenceau | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Georges Benjamin Clemenceau |
| Narození | 28. září 1841 Mouilleron-en-Pareds |
| Úmrtí | 24. listopadu 1929 (ve věku 88 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Mouchamps |
| Alma mater | Pařížská univerzita |
| Povolání | politik, novinář, lékař, scenárista a romanopisec |
| Ocenění | Řád bílé orlice (1922) Kříž za chrabrost velkokříž Řádu čestné legie Kříž svobody |
| Politické strany | Parti radical valoisien Republikánská, radikální a radikálně socialistická strana |
| Nábož. vyznání | protestantismus ateismus deismus |
| Choť | Mary Plummer (1869–1891)[1] |
| Partner(ka) | Rose Caron[2] |
| Děti | Michel Clemenceau[3] Madeleine Clemenceau-Jacquemaire |
| Rodiče | Paul Benjamin Clemenceau a Emma Gautreau |
| Příbuzní | Sophie Clemenceau, Albert Clemenceau a Paul Clemenceau (sourozenci) |
| Funkce | arrondissement mayor (1870–1871) poslanec francouzského Národního shromáždění (1871) poslanec francouzského Národního shromáždění (1876–1885) senátor Třetí Francouzské republiky (1902–1920) prezident Rady ministrů (1906–1909) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Georges Benjamin Clemenceau [ʒɔʁʒ klemɑ̃so] (28. září 1841 Mouilleron-en-Pareds – 24. listopadu 1929 Paříž) byl francouzský politik a žurnalista.
Dvakrát byl francouzským premiérem za Radikální stranu, a to od 25. října 1906 do 24. července 1909, podruhé od 16. listopadu 1917 do 20. ledna 1920. Přimlouval se za obnovení procesu proti Dreyfusově aféře a byl zastáncem tvrdého postupu proti Německu po první světové válce.
V roce 1916 navrhl jako první přesun Československých legionářů na Rusi do Francie tzv. „Severní cestou“ (Severním mořem), kterou T. G. Masaryk nejprve přijal (první se uskutečnil z Archangelska 15. 10. 1917), ale později změnil na cestu přes Sibiř. [4]
Dne 19. února 1919 byl na něj anarchistou Emilem Cottinem spáchán atentát. Clemenceau se týden po atentátu zotavil; kulka, která uvízla blízko srdce, však zůstala v jeho těle až do smrti.[5]
Dvě lodě francouzského válečného námořnictva nesou jeho jméno. Jednou z nich byla letadlová loď, která sloužila v letech 1961 až 1997.
Reference
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Francouzská národní knihovna: autority BnF. Dostupné online. [cit. 2015-10-10].
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3 , str. 12, 23–24, 34, 84
- ↑ Kulka z atentátu zůstala Clemenceauovi až do smrti v těle. iDNES.cz [online]. 2019-03-01 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Georges Clemenceau na Wikimedia Commons 
Osoba Georges Clemenceau ve Wikicitátech- Chtěl kompenzace, dostal ale Hitlera. Přispěl svou tvrdostí k další válce? Pořad Českého rozhlasu Plus, detailní životopis, podrobné informace o roli Francouzů při Versailleské konferenci.
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Francouzský premiér | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Ferdinand Sarrien |
Georges Clemenceau 1906–1909 |
Nástupce: Aristide Briand |
| Paul Painlevé | 1917–1920 | Alexandre Millerand |
| 3. křeslo Francouzské akademie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Émile Faguet |
1918–1929 Georges Clemenceau |
Nástupce: André Chaumeix |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Georges_Clemenceau |
