| Gerardus van der Leeuw | |
|---|---|
 | |
| Narození | 18. března 1890 Haag |
| Úmrtí | 18. listopadu 1950 (ve věku 60 let) nebo 17. listopadu 1950 (ve věku 60 let) Utrecht |
| Alma mater | Univerzita v Leidenu |
| Povolání | teolog, politik, archeolog, filozof, vysokoškolský učitel, egyptolog a religionista |
| Zaměstnavatel | Rijksuniversiteit Groningen (1918–1950) |
| Politická strana | Strana práce |
| Nábož. vyznání | kalvinismus |
| Funkce | ministr školství, umění a vědy (1945–1946) člen Druhé komory Generálních stavů (1946) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gerardus van der Leeuw (3. března 1890 – 18. listopadu 1950) byl protestantský farář, religionista, egyptolog a profesor. Proslavil se zejména formulací fenomenologii náboženství (poprvé veřejně užil těchto slov v tomto spojení) reinterpretací pojmů filosofické fenomenologie Edmunda Husserla. Je autorem více než 650 publikací.
Život
Docházel na gymnázium v Haagu. Roku 1908 nastoupil na univerzitu v Leidenu, kde studoval protestantskou teologii. Po pěti letech studium ukončil obhajobou rigorózní práce a začal studovat v Berlíně egyptologii a dějiny náboženství, kde ho vyučoval i De la Saussaye. Roku 1916 studia dokončil a začíná působit jako farář holandské protestantské církve. Po dvou letech nastupuje v hodnosti profesora na univerzitu v Groningen, kde zůstal po zbytek svého života. V roce 1933 vydává své nejznámější dílo Fenomenologie náboženství.
Roku 1945 byl jmenován vedoucím katedry fenomenologie náboženství. Roku 1950, kdy vznikla organizace s tehdejším názvem International Association for the Study of the History of Religion (Mezinárodní asociace pro studium dějin náboženství) (IASHR) se stal jejím historicky prvním prezidentem. Byl oceněn členstvím v belgické Akademii krásných umění, holandské Královské akademie věd či italské Akademie věd. Roku 1946 mu byl udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně.
Filosofie
Staví se proti možnosti vzniku jediného platného systému interpretace náboženských jevů. Oproti spekulativnímu charakteru filosofické fenomenologie se snaží vyjít z psychologického materiálu zpracováním prožitků. Fenomenologie je pro něj především metodou nikoli disciplínou. Podstatou náboženství (svébytná sféra jež nebude nikdy zcela odvysvětlena), je vnitřní prožitek: vědomí jiné sféry, vědomí protikladu posvátný-profání, jež vede k dojmu nesamozřejmosti, zvláštní cizosti světa. Není to žádné manipulovatelné pole objektů, ale zdroj úžasu. Tento prožitek je u kořene náboženství a je srozumitelný.
Není však přístupný přímo: jsme-li jím zachváceni je pro jeho popis a rekonstrukci důležitý odstup – nahlédnutí. Rekonstrukcí pak vytváříme strukturovaný smysluplný celek, ideální typ. Ten sám nemá realitu, ale slouží ke konstrukci skutečnosti. Je to prostředek našeho nazírání.
Ideální typologie náboženství
- Pojmenování fenoménu tedy vlastně jeho vytažení z celku, zvýraznění a vytržení z kontextu
- Vřazení fenoménu do kontextu vlastního života. Fenomén přichází k nám a vlévá se do kontextu našeho života, kde dochází k znovuprožívání. Na této úrovni nelze mluvit o nazírání na fenomén, spíše o empatickém vstupu dovnitř, do středu a stává se součástí celku, ruše dualitu objekt-subjekt.
- Odstup, pozorování: tedy vlastní epoché fenomenologické metody. Důležité je zdržení se soudu o realitě. Tato lidská činnost vede k nazření smyslů fenoménu.
- Objasnění, podání výpovědi vytváří ideální typy tj. strukturální souvislosti
- Porozumění. Nutno konfrontovat získaný vhled s historickým výzkumem: měli by se shodovat. Nutnost interpolace a korekce dle dobových souvislostí.
Bibliografie
- 1916 – Godsvoorstellingen in de oud-Aegyptische pyramidetexten
- 1924 – Inleiding tot de godsdienstgeschiedenis
- 1924 – Mystiek
- 1925 – Einführung in die Phänomenologie der Religio
- 1927 – Achnaton
- 1933 – Phänomenologie der Religion
- 1935 – Inleiding tot de theologie
- 1937 – Der primitieve mensch en de religie
- 1942 – De verhouding van God en mensch
- 1944 – De godsdienst van het osude Egypte
Odkazy
Literatura
- GEBELT, Jiří, „Religionistika jako svědectví víry. Fenomenologie náboženství Gerarda van der Leeuwa“, in: Theologická revue 76/4, 2005, str. 404-422.
- HORYNA, Břetislav; PAVLINCOVÁ, Helena. Dějiny religionistiky. Olomouc: Olomouc, 2001. ISBN 80-7182-123-3.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gerardus van der Leeuw na Wikimedia Commons 
Osoba Gerardus van der Leeuw ve Wikicitátech- Stručný profil van der Leeuwa s obrázkem (anglicky)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Gerardus_van_der_Leeuw |
