| Gustav Rada | |
|---|---|
| 2. primátor statutárního města Plzeň | |
| Ve funkci: 16. dubna 1970 – 25. června 1971 | |
| Předchůdce | Jan Votruba |
| Nástupce | Eduard Kopáček |
| Předseda Národního výboru města Plzně | |
| Ve funkci: 21. května 1954 – 23. srpna 1968 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Komunistická strana Československa |
| Narození | 4. září 1910 nebo 1910 Starý Hrozenkov, Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 25. června 1971 Plzeň, Československo  Československo |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov města Plzně |
| Profese | politik, dělník karosář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Gustav Rada (4. září 1910 Starý Hrozenkov – 25. června 1971 Plzeň)[1][2] byl regionální politik, v letech 1954–1968 předseda Městského národního výboru v Plzni a v letech 1970–1971 primátor města Plzně.
Život
Vyučil se karosářem a v letech 1929–1934 a 1937–1938 pracoval v plzeňské firmě Karel Leitner. V letech 1935 –1937 byl nezaměstnaný a v letech 1938–1945 v invalidním důchodu. V roce 1939 vstoupil do Komunistické strany Československa a zapojil se do ilegální činnosti. V roce 1942 byl zatčen a při výslechu těžce zraněn.[3] Po válce působil jako funkcionář Komunistické strany Československa. V letech 1945–1948 byl předsedou místní organizace v Plzni-Bukovci, v letech 1946–1948 vedoucím tajemníkem plzeňského Městského výboru KSČ a v letech 1948–1949 vedoucím oddělení lidové správy Krajského výboru KSČ v Plzni. Od roku 1945 působil také ve funkcích volených orgánů Městského výboru KSČ v Plzni a byl členem jeho předsednictva. Současně zastával funkce ve státní správě. V letech 1948–1949 byl členem Ústředního národního výboru statutárního města Plzně, v letech 1949–1951 tajemníkem Jednotného národního výboru v Plzni a v letech 1951–1954 předsedou Krajského národního výboru v Plzni. Po plzeňském povstání v červnu 1953, které vypuklo po měnové reformě, se jeho kariérní vzestup zastavil a on se vrátil na nižší funkci. 21. května 1954 ho zvolili předsedou Městského národního výboru v Plzni a funkci vykonával až do 23. srpna 1968, kdy rezignoval údajně ze zdravotních důvodů.[4] Po prověrkách v průběhu normalizace byl místo odvolaných poslanců 15. dubna 1970 spolu s dalšími kooptován do Národního výboru města Plzně a ihned následující den zvolen primátorem. Ve funkci působil do 25. června 1971, kdy po srdečním záchvatu ve své pracovně zemřel.[1]
Patřil k představitelům konzervativních sil v KSČ, proto přivítal 21. srpna 1968 invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. 29. července 1968 odmítl připojit podpis pod Poselství občanů předsednictvu Ústředního výboru KSČ a naopak podpořil Dopis pěti komunistických a dělnických stran Ústřednímu výboru KSČ (tzv. varšavský dopis) z 15. července 1968.[4] Pod jeho vedením rada NV navrhla plénu, aby udělilo velitelům sovětských vojsk ve městě Plzni čestné občanství. Diplom převzali generálplukovník K. G. Kožanov a generálmajor M. F. Korotějev 29. prosince 1970 na plzeňské radnici (občanství jim bylo odňato 21. prosince 1989).[5][6] V době normalizace také uspořádal v Karlových Varech přehlídku sovětských vojsk.[7] Významně se podílel na utužení komunistické moci ve státních, městských a společenských organizacích.
V roce 1968, kdy se vyhrotil spor o zachování historické goticko-renesanční budovy bývalého hotelu Centrál na náměstí Republiky v Plzni, byl v čele s Městským národním výborem zastáncem jeho zbourání. 19. dubna přes protesty občanů i odborníků došlo k odstřelu budovy. Během jeho působení ve funkci nastal v Plzni rozvoj bytové a občanské vybavenosti, byl např. postaven Prior nebo Amfiteátr na Lochotíně, zároveň však nebyla řada staveb udržována a rozpadala se.[8]
Osobní fondy Gustava Rady jsou uloženy v Archivu města Plzně.[9] Žulový pomník u kaple sv. Václava, který byl odhalen v roce 1971 na plzeňském Ústředním hřbitově, se nedochoval.[10]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Gustav Rada. Encyklopedie mdějin města Plzeň [online]. [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Gustav Rada. tritius.plzen.eu [online]. Knihovna města Plzně [cit. 2024-05-30]. Dostupné online.
- ↑ Gustav Rada. Život strany: časopis Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Roč. 1970, čís. 14–26, s. 63.
- ↑ a b MARTINOVSKÝ, Ivan. Dějiny Plzně v datech: od prvních stop osídlení až po současnost. Vyd. 1. vyd. Praha: Nakl. Lidové Noviny 787 s. ISBN 978-80-7106-723-8.
- ↑ BRICHTA, Vladimír; GLOSER, Hynek. Plzeň 1945-1970. 1. vyd. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1971. S. 223.
- ↑ PLZEŇ 1, Správa informačních technologií města Plzně | Dominikánská 4 | 306 31. Ocenění udělovaná městem Plzeň - Čestné občanství města Plzně : Plzeň - oficiální informační server města. plzen.eu [online]. [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ KUNEŠ, Vladislav. Vzpomínka na 21. srpen 1968 v Plzni. Minulostí Západočeského kraje. Roč. 2008, čís. 43, s. 370-376.
- ↑ SKÁLA, Adam a kol. Dějiny města Plzně. 3, 1918-1990. 1. vyd. Plzeň: Statutární město Plzeň, 2018. 1169 s.
- ↑ Rada Gustav, NAD 756, AmP, digiarchiv.plzen.eu.. Encyklopedie mdějin města Plzeň [online]. [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Pomník Gustava Rady » Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
Literatura
- BYSTRICKÝ, Vladimír. Západočeský historický sborník 1. 1. vyd. Plzeň: Státní oblastní archiv, 1995. 286 s., obr., mp.
- MLYNAŘÍK, Josef a BRAŠNA, Václav, ed. Vítězný únor: západočeský kraj 1948-1978. 1. vyd. Plzeň: Západočes. nakl, 1977. 204, [3] s.
- HYNA, Alfred. Československá krize 1967-1970 a západní Čechy. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita, Pedagogická fakulta, 2001. 186 s.
- CÍSAŘ, Čestmír. Člověk a politik: kniha vzpomínek a úvah. Vyd. 1. Praha: ETC, 1998. 668 s., [32] s. obr. příl. Profily generace.
- Plzeňští purkmistři, starostové a primátoři. Plzeňský deník. 15.11.2002, roč. 11, čís. 266. s. 17.
- Jak jsme žili v Československu: Plzeň: předsedové Národního výboru. Plzeňský deník. 05.10.2018, roč. 27, čís. 231, s. 8.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Gustav_Rada |
