Hášimovci

Hášimovci
Země	Jordánsko, Irák
Mateřská dynastie	Kurajšovci
Tituly	Jordánský král Irácký král král Hídžázu šarif Mekky chalífa imám
Zakladatel	Husajn ibn Alí al-Hášimí
Mytický zakladatel	Hášim ibn Abd Manaf Mohamed
Rok založení	1916 (moderní linie)
Poslední vládce	Abdalláh II. (Jordánsko) Fajsal II. (Irák, 1958) Alí bin Husajn ()Hidžáz, 1925))
Současná hlava	Abdalláh II.
Větve rodu	Jordánská Irácká Hidžázská
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hášimovci (arabsky al-Hášimí) také Hášimové nebo dynastie Hášimovců je současný vládnoucí rod v Jordánsku (od 1921). Nejprve vládli v Hidžázu (1916–1925), odkud byli vytlačeni panovníky z dynastie Saúdů. Vládli také v Iráku (v letech 1921–1958) a krátce i v Sýrii (1920).

Za zakladatele dynastie je pokládán Hášim ibn ʿAbd Manáf (odhadem 464–497 n. l.) praděd proroka Muhammada, již oba pocházeli z kmene Kurajšovci, kde Hášim ibn ʿAbd Manáf položil základ linie Banú Hášim, tj. pozdějších Hášimovců. Dnešní Hášimovci jsou tedy větví rodu Banú Hášim, jež byla jednou z větví kmene Kurajšovců. Za zakladatele moderní éry dynastie je považován Husajn ibn ʿAlí al-Hášimí, který byl v roce 1916 prohlášen králem Hidžázu. Synové Husajna ibn ʿAlího, obsadili také trůny Sýrie (krátce v roce 1920), Iráku (do 1958) a Jordánska, kde rod vládne dodnes.

O rok později však abdikuje a na jeho místo nastupuje jeho nejstarší syn Alí, který ovšem ztrácí trůn v důsledku vojenské porážky ve prospěch ʿAbda ʿAzíze al-Saúda, čímž Hášimovci roku 1925 přicházejí o Hidžáz.

Hášimovci se považují za potomky legendárního proroka Muhammada, přičemž jsou patrně nejznámějším muslimským rodem, který to o sobě prohlašuje a zřejmě^[zdroj?] oprávněně. Tuto tezi stavějí na tom že jsou potomky Hasana ibn ʿAlího syna Fátimy (Muhammadovy dcery) a jejího manžela ʿAlího. Současný jordánský král Abdalláh II. je údajně ve 43. generaci přímým potomkem proroka Muhammada.^[1]

Chalífové a imámové

Mezi Hášimovci bylo několik chalífů (a imámů). S výjimkou Muhammada, který je prorokem, a Husajna ibn ʿAlího, který se jím v moderní době sám prohlásil, byla většina tzv. volenými chalífy nebo imámy.

• prorok Muhammad – zakladatel islámu, jeho příslušnost ke klanu Hášimovců není dodnes prokázána

• ‘Alí – také 4. chalífa, Mohamedův zet´ a bratranec
• Hasan ibn ‘Alí – 2. imám, měl se stát 5. chalífou, syn Alího
• Husajn ibn ‘Alí – 3. imám, syn ‘Alího
• Zajn al-ʿÁbidín – 4. imám, syn Husajna
• Muhammad al-Bákir – 5. imám, syn Zajna
• Džaʿfar as-Sádik – 6. imám, syn al-Bákira
• Músá al-Kázim – 7. imám, syn Džaʿfára
• ‘Alí ar-Ridá – 8. imám, syn Músi
• Muhammad at-Taqí – 9. imám, syn ar-Ridy
• ‘Ali al-Hádí – 10. imám,
• Hasan al-ʿAskarí – 11. imám,
• Muhammad al-Mahdí – 12. imám, syn al-ʿAskaríího

• Husajn ibn Alí (al-Hášimí) – v roce 1924 se sám prohlásil chalífou a králem všech Arabů, nebyl však uznán ostatními sunnitsko-muslimskými vládci.

Emírové Mekky a králové Hidžázu (od 1916)

Hidžázu a s ním svatým místům Mekce a Medíně vládly v letech 967–1201 různé šarifovské rody. Arabské slovo šarif znamená urozený. Potomci "krále" Hasana ibn Alího (syn Fátimy a Alího) získali město Mekku s okolím zhruba okolo roku 1201 a vládli jí až do roku 1925, kdy byli z Hidžázu vyhnáni Saúdovci pod vedením Abdula Azíze al-Saúda kterého podporovala islámská sekta wahhábovců.

V roce 1517 uznali šarífové z Mekky suverenitu osmanské říše, pod níž Mekka a přilehlé okolí zůstalo až do roku 1916, kdy se šaríf a emír Mekky Husajn ibn Alí al-Hášimí prohlásil (s podporou Britů) králem Hidžázu a zahájil arabský odpor vůči osmanským Turkům. V roce 1924 po zrušení chalífátu v Turecku a jeho prohlášení republikou se Husajn bin Alí prohlásil chalífou (a také králem všech Arabů), nebyl však uznán ostatními sunnitsko-muslimskými vládci. V roce 1924 abdikoval ve prospěch nejstaršího syna Alího. Během let 1201–1916 Hášimovci několikrát o vládu nad svatým městem Mekkou přišli, definitivně však až právě v roce 1925. V témže roce byl hlavní protivník Hášimovců ʿAbd Azíz al-Saúd z rodu Saúdú korunován ve velké mešitě v Mekce, králem Hidžazu.^[2]

Pro Hášimovce to však neznamenalo konec jejich vlády, Husajnův syn Alí ibn Husajn však o Hidžáz přišel, ale jeho další syn Abdalláh I. se stal panovníkem Jordánska, syn Fajsal I. získal Sýrii (o kterou ale přišel) a Irák. Poslední ze synů Zejd se po roce 1958 stal hlavou rodu a také titulárním iráckým králem.

Šarífové a emírové Mekky

_{seznam není úplný}

• ‘Awn ar-Rafík bin Muhammad (1882–1905)
• ‘Alí bin Abdulláh bin Muhammad (1905–1908)
• Husajn ibn Alí al-Hášimí (1908–1916), v roce 1916 se prohlásil králem Hidžázu.

Králové Hidžázu (od 1916)

• Husajn ibn ʿAlí al-Hášimí (1916–1924)
• ‘Alí ibn Husajn (1924–1925), odešel s rodinou do Iráku, zemřel roku 1935, jeho syn

Alího syn Abdalláh byl v letech 1939–1953 regent za nezletilého iráckého krále Fajsala II.

Iráčtí králové

Po první světové válce připadla oblast Iráku Velké Británii jako mandátní území. Roku 1921 byla ustanovena monarchie pod vládou Hášimovců a králem Iráku byl vybrán Abdalláh, kterého vzápětí připravil o trůn jeho bratr Fajsal (Abdalláh byl odškodněn vládou nad Jordánskem), kterým se ujal vlády pod britským protektorátem. Formální nezávislost Iráckého království byla vyhlášena 3. října 1932. Roku 1933 jen rok po vyhlášení nezávislosti zemřel král Fajsal a na trůn nastoupil jeho syn Gházi, který však vládl jen do roku 1939, kdy zemřel při autonehodě. Roku 1939 po smrti krále Gházího se králem stal jeho tehdy čtyřletý syn Fajsal, za kterého ale do jeho plnoletosti vládl jako regent jeho strýc Abdalláh. V roce 1953 dosáhl král Fajsal II. plnoletosti, ale regent princ Abdalláh se pořád snažil ovlivňovat vládu nad zemí. V roce 1958 byl proveden vojenský převrat vedený Abdem al-Karim Qasimem při němž byli na nádvoří královského paláce zastřeleni král Fajsal II., bývalý regent princ Abdalláh a několik žen z královské rodiny.

• Fajsal. (1921–1933)
• Gházi I. (1933–1939) – zemřel při autonehodě
• Fajsal II. (1939–1958) – zastřelen při státním převratu
  • Abdalláh – regent (1939–1953) za nezletilého Fajsala II.

Titulární iráčtí králové

Od roku 1958 do své smrti roku 1970 byl princ Zejd jako poslední žijící syn Husajna ibn ʿAlího hlavou rodu a hlavou irácké královské dynastie v exilu, od zavraždění krále Fajsala II. (1958) žil s rodinou v Londýně, kde byl v době převratu iráckým velvyslancem.

• Zejd (1958–1970)
• Raʿad (od 1970)

Následník

• Zejd bin Raʿad – syn krále Raʿada

Jordánští králové

V 16. století území Jordánska zabrala Osmanská říše, která ovládala území do konce první světové války, kdy ho dobyli Britové. Roku 1921 Britové zřídili na tomto území protektorát a emirát Zajordánsko, nad nímž svěřili vládu hášimovskému vládci Abdalláhovi, který byl zvolen králem Iráku, ale byl připraven o vládu svým bratrem Fajsalem. Období britského protektorátu nad Zajordánskem skončilo v roce 1946 vyhlášením nezávislosti Zajordánského království. V roce 1949 byl změněn název státu na Jordánsko.

• Abdalláh I. (1921–1951), emír, od roku 1946 král (Za)Jordánska
• Talál I. (1951–1952), jeho syn, abdikoval ze zdravotních důvodů
• Husajn I. (1952–1999), jeho syn
• Abdalláh II. (od 1999), jeho syn, ve 43. generaci údajný přímý potomek proroka Muhammada

Následník

• Husajn, jordánský korunní princ, syn krále Abdalláha II.

Rodokmen

Moderní Hášimovci

Potomci Mohameda

Odkazy

Reference

Související články

• Ahl al-bajt
• chalífa, imám
• Jordánské hášimovské království
• Irácké království
• Velká Sýrie
• Hidžáz
• Linie následnictví jordánského trůnu
• Následnictví iráckého trůnu

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hášimovci na Wikimedia Commons
• (arabsky) (anglicky) Stránky rodu
• (anglicky) Historie rodu na stránkách krále Abdalláha II.
• (anglicky) Rodokmen jordánských králů

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Autoritní data	GND: 119140764 NLI: 987007550733605171 VIAF: 40181814 WorldCat Identities: viaf-40181814