Hřib hnědý

Hřib hnědý
Hřib hnědý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi)
Oddělení	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení	Agaricomycotina
Třída	Agaricomycetes
Řád	hřibotvaré (Boletales)
Čeleď	hřibovité (Boletaceae)
Rod	hřib (Imleria)
Binomické jméno
Imleria badia (Fr.) Vizzini 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib hnědý (Imleria badia (Fr.) Vizzini 2014) neboli suchohřib hnědý je jedlá a velmi dobrá houba. Hřib hnědý je rozšířen po téměř celé Evropě a části Severní Ameriky.

Synonyma

• Boletus badius
• Xerocomus badius (FR. ) GILB.
• Boletus badiorufus
• Ixocomus badius
• Xerocomus badiorufus

Lidová jména

• Čechy^[kde?]: podhříbek, modrák, čerňák, podborovák, slaďák, pančák, poddoubák
• Plzeňsko: poddubák^[2]
• Šumava: suchouš
• Rusko, Ukrajina, Bělorusko: Polský hřib
• Slovensko: sucháč

Vzhled

Klobouk je masitý, široký 30–130 mm, tmavě kaštanově až čokoládově hnědý, za vlhka slizký, většinou pravidelně sklenutý. Rourky jsou vysoké 10–20 mm, bledé, později žluté až žlutozelené. Po pomačkání zmodrají. Třeň je světlejší než klobouk, válcovitý, světle hnědý, dole často zúžený. Vysoký je 30–150 mm a tlustý 10–40 mm. Dužnina je bělavá a po rozkrojení začíná ihned modrat. Má příjemnou chuť i vůni. Málo červiví a když už je plodnice napadena tak pak zejména třeň, klobouk je napaden zřídka. Proto v období, kdy je nedostatek hub, se doporučuje červivou houbu rozkrojit, zbavit červivé části třeně a klobouk si ponechat.

Galerie

• 
  detail
• 
  mladá plodnice
• 
  velká plodnice
• 
  starší plodnice
• 
  starší plodnice
• 
  v lese
• 
  v lese
• 
  v lese
• 
  houbařův úlovek
• 
  sušený
• 
  ilustrace

Výskyt

Roste od července do října, nejvíce však v srpnu a září a to hlavně v jehličnatých lesích, méně v lesích listnatých. Bývá velmi hojný a mezi houbaři velmi oblíbený. Daří se mu zejména ve vysokých borových a smrkových lesích mezi mechem, spadaným dřevem a jehličím.

Nejčastější záměny

Možná záměna hlavně u mladých plodnic, kdy mu je podobný hřib žlučník, který má ovšem rourky narůžovělé nebo bílé a po rozkrojení se nezabarvuje do modré barvy. Na chuť je hřib žlučník odporně hořký, oproti tomu hřib hnědý má chuť příjemně houbovou.

Využití

V kuchyni jej lze použít všestranně. Dobře se dopravuje, suší i konzervuje. Společně s některými druhy zeleného čaje patří k významným zdrojům theaninu, psychoaktivního analogu aminokyselin.

Odkazy

Reference

Literatura

• SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. 
• Miroslav Smotlacha, Jiří Malý: Smotlachův atlas hub, Ottovo nakladatelství 1999, ISBN 80-7181-311-7

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hřib hnědý na Wikimedia Commons