 HMNZS Canterbury (L421) | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | víceúčelová loď |
| Číslo trupu | L 421 |
| Zahájení stavby | 6. září 2005 |
| Spuštěna na vodu | 11. února 2006 |
| Uvedena do služby | 12. června 2007 |
| Osud | aktivní (2011) |
| Předchůdce | HMNZS Charles Upham |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 9000 t |
| Délka | 131 m |
| Šířka | 23,4 m |
| Ponor | 5,4 m |
| Pohon | diesely |
| Rychlost | 19+ uzlů |
| Posádka | 110 + 250 |
| Výzbroj | 1× 25mm kanón 2× 12,7mm kulomet |
| Letadla | 4 vrtulníky |
HMNZS Canterbury (L421) je víceúčelová loď novozélandského královského námořnictva. Plavidlo je určeno k přepravě vojáků, vozidel či nákladu a jejich výsadku pomocí vrtulníků a výsadkových člunů.[1]
Pozadí vzniku
Canterbury byla první ze sedmi plavidel postavených v rámci novozélandského modernizačního projektu Protector, zahrnujícího ještě dvě oceánské a čtyři pobřežní hlídkové lodě třídy Protector. Kontrakt na stavbu Canterbury získala společnost Tenix Defence (nyní BAE Systems Australia), která ji zadala nizozemské loděnici Merwede. Stavba lodě probíhala v letech 2005–2006. Zkoušky byly provedeny v Nizozemsku a plavidlo se poté přesunulo do Melbourne k dokončení a vystrojení. Do služby vstoupilo v roce 2007.[2]
Konstrukce
Plavidlo přitom bylo, pro snížení nákladů, projektováno dle civilních standardů s přihlédnutím ke konstrukci civilní nákladní lodi Ben-My-Chree typu Ro-Ro.[1] Trup však byl zesílen pro případ operací v oblasti Antarktidy.[2]
Kapacita Canterbury umožňuje nalodit například 40 lehkých obrněných vozidel NZLAV a 250 vojáků. Na palubu též může být umístěno 33 dvacetistopých ISO kontejnerů či 20 přepravních palet ve standardu NATO. Dva další kontejnery s nebezpečným obsahem mohou být uloženy v oddělených prostorech.[2] Canterbury není vybavena palubní dokem a její vyloďovací plavidla jsou proto umístěna na bocích trupu. Jedná se o dva vyloďovací čluny typu Landing Craft Medium (LCM) o nosnosti 50 tun[1] a dva malé čluny RHIB. Na zádi se rovněž nachází přistávací paluba pro provoz vrtulníků se dvěma přistávacími body pro stroje střední kategorie. Pro operace z Canterbury byl jako hlavní vybrán typ NH90, jako záložní typ SH-2G Seasprite, na palubě však v případě potřeby může přistát stroj do velikosti těžkého vrtulníku Chinook.[1]
Pro vlastní obranu loď nese jeden 25mm kanón M242 Bushmaster, lafetovaný v dálkově ovládané věži MSI DS25 a dva 12,7mm kulomety.[2] Pohonný systém je diesel-elektrický se dvěma motory Wärtsilä a třemi pomocnými diesely. Nejvyšší rychlost mírně přesahuje 19 uzlů.[1]
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu HMNZS Canterbury (L421) na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/HMNZS_Canterbury_(L421) |
