| Hana Kotková | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Narození | 3. května 1967 (57 let) Olomouc |
| Povolání | hudebnice |
| Nástroje | housle |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hana Kotková (3. května 1967 v Olomouci) je česká houslistka.
Život
Pochází ze starého rodu moravských lidových hudebníků, kteří byli ve své době přímým studijním zdrojem Leoše Janáčka.[1]
Studovala na ostravské konzervatoři u Vítězslava Kuzníka, poté na Akademii múzických umění v Praze u Josefa Vlacha, Jiřího Nováka a Ivana Štrause. Poté studovala na Menuhinově akademii ve švýcarském Gstaadu u Alberta Lysého a Yehudiho Menuhina.[2] Navštěvovala mistrovské kurzy u Wolfganga Marschnera, Josefa Gringolda a Pierra Amoyala. Veřejně debutovala s orchestrem v devíti letech, kdy hrála Vivaldiho koncerty. Jako velmi mladá laureátka Kocianova Ústí získala v 18 letech první cenu v Beethovenově soutěži v Hradci nad Moravicí a v roce 1997 v Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro.[2]
Matka dvou dívek, Dagmar (1998) a Karolíny (2003), žije již mnoho let ve Švýcarsku, nedaleko Lugana.[2]
Aktivity
Mezinárodní kariéra Hany Kotkové zahrnuje sólovou i komorní hudbu. Kromě velkého klasického repertoáru se věnuje také hudbě 20. století a hudbě současné. Jako sólistka se představila na mnoha premiérových vystoupeních.
Na začátku roku 2000 hrála ve Smetanově triu v Praze. Dnes je členkou Tria des Alpes.[3] V roce 2002 byla pozvána Martou Argerich k účasti na jejím projektu Martha Argerich Project v Luganu.
Od roku 2003 je pravidelným hostem na bienále nové hudby Ostravské dny.
V roce 2005 reprezentovala Českou republiku na světové výstavě Expo v japonském Aiči se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK.
V roce 2011 debutovala v newyorské Carnegie Hall jako sólistka v koncertu pro housle a orchestr Riti neurali Luca Francesconiho[4] a v následujícím roce byla protagonistkou prvního amerického provedení Violin and Orchestra Mortona Feldmana v newyorském Lincolnově centru ("Hana Kotková, vynikající sólistka, hrála s duchem a nuancemi, zrádné mikrotonální pasáže zvládala s půvabnou lehkostí" napsal při té příležitosti kritik Steve Smith v New York Times).[5]
Se svým Kotková Ensemble (formace s proměnlivou geometrií) se účastnila speciálních projektů na různých festivalech, kde hrála díla klasického i současného repertoáru, a to i s využitím počítačů a live-elektroniky.
Výuka
Vyučuje hru na housle na Conservatorio della Svizzera italiana v Luganu. Vedla také několik mistrovských kurzů v Evropě a ve Spojených státech.
Záznamy a videa
Nahrávala pro Studio Matouš, Forlane, Lotos a Dynamic. Pro švýcarskou televizi natočila několik videozáznamů, včetně kompletního provedení sonát Eugèna Ysaÿe.[6] Dokumenty jí věnovaly Švýcarská televize[7] a Česká televize.[8]
Ocenění
- Cena Nadace Pražského jara (1997)
- Cena hlavního města Prahy (1997)
- Cena Gideona Kleina (1997)
- Cena Supraphonu (1997)
- Cena Jantar za klasickou hudbu a zvláštní zásluhy v oblasti současné hudby (2022)
Odkazy
Reference
- ↑ MIŠUREC, Zdeněk. Leoš Janáček - Korespondence a studie. [s.l.]: Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0979-5. S. 122–149.
- ↑ a b c Hana Kotková: od cimbálové k supermoderní hudbě. Témata [online]. 2005-05-13 [cit. 2022-06-28]. Dostupné online.
- ↑ Trio des Alpes. www.triodesalpes.com [online]. [cit. 2022-06-28]. Dostupné online.
- ↑ KOZINN, Allan. When Soloists Don’t Necessarily Star. The New York Times [online]. [cit. 2022-06-22]. Dostupné online.
- ↑ SMITH, Steve. Celebrating a Centenary With Works by a Friend. The New York Times [online]. 2012-11-08 [cit. 2022-06-26]. Dostupné online.
- ↑ Hana Kotkovả a 6 Ysaÿeho sonát, režisér: Mando Bernardinello, RTSI 2001
- ↑ Po stopách Ysaÿe, režisér: Mando Bernardinello, Renzo Rota, RTSI 2000
- ↑ HANA KOTKOVÁ, režisér: Jan Mudra, Česká televize, 2002
Externí odkazy
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Hana_Kotková |
