| Heřman I. Durynský | |
|---|---|
| durynský lantkrabě a saský falckrabě | |
 | |
| Narození | 1155? |
| Úmrtí | 25. dubna 1217 Gotha |
| Pohřben | klášter Reinhardsbrunn |
| Manželky | Žofie ze Sommerschenburgu Žofie z Wittelsbachu |
| Potomci | Guta Hedvika Irmegarda Durynská Heřman Ludvík IV. Durynský Jindřich Raspe IV. Anežka Durynská Konrád Durynský |
| Dynastie | Ludowingové |
| Otec | Ludvík II. Durynský |
| Matka | Judita Švábská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Heřman I. Durynský (německy Hermann I. von Thüringen; 1155? – 25. dubna 1217, Gotha) byl lantkrabě durynský a falckrabě saský z dynastie Ludowingů a mecenáš minnesängerů.
Život
Heřman byl několikátým synem durynského lantkraběte Ludvíka a Judity, sestry Fridricha Barbarossy. Společně s bratrem Ludvíkem strávil mládí na dvoře francouzského krále Ludvíka VII., což výrazně poznamenalo jeho zálibu v literatuře a umění tehdejší doby.
Po smrti otce († 1172) se stal lantkrabětem Heřmanův starší bratr Ludvík, společník z pařížského pobytu. Pro Ludvíka se stala osudnou účast na třetí křížové výpravě. Ve Svaté zemi onemocněl a při návratu domů zemřel během plavby u Kypru.[1] Zanechal po sobě jedinou dceru.
Osiřelé země se roku 1190 ujal Heřman, který se vrátil z Palestiny. Během své vlády pravidelně měnil politický tábor přívrženců Filipa Švábského a Oty Brunšvického stejně jako jeho český bratranec[2] Přemysl Otakar I. a dokonce uváděl, že se řídí Přemyslovou radou.[3] Nakonec oba proti Otovi podporovali Fridricha Štaufského.[4]
Během svého života nechal Heřman sepsat několik iluminovaných rukopisů (např. Alžbětin žaltář, Žaltář Heřmana Durynského) a patřil mezi významné patrony rytířské módy a mecenáše básníků a literátů.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-04.
- ↑ www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-26.
- ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2. S. 95.
- ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1990. 361 s. ISBN 80-205-0099-5. S. 116. Dále jen Přemysl Otakar I..
- ↑ Přemysl Otakar I., str. 278
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Heřman I. Durynský na Wikimedia Commons - (německy) Genealogie
- (německy) Genealogie[nedostupný zdroj]
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Heřman_I._Durynský |
