 Heimie | |
|---|---|
 Květy heimie vrbolisté | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | myrtotvaré (Myrtales) |
| Čeleď | kyprejovité (Lythraceae) |
| Rod | heimie (Heimia) Link, 1822 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Heimie[1] (Heimia) je rod rostlin z čeledi kyprejovité. Jsou to převážně keře s jednoduchými listy a žlutými pravidelnými květy. Rod zahrnuje 3 druhy a je rozšířen v Americe od nejjižnějších oblastí USA po Argentinu. Heimie vrbolistá je používána v Mexiku jako halucinogen a má význam v tradiční medicíně.
.jpg)
Popis
Heimie jsou polokeře, keře a malé stromy dorůstající výšky do 4 metrů. Zpravidla jsou již od báze bohatě větvené. Mladé větévky jsou čtyřkřídlé až téměř oblé, zelené, lysé. Listy jsou jednoduché, celokrajné, krátce řapíkaté nebo přisedlé, vstřícné, přeslenité nebo téměř střídavé, někdy s palisty. Květy jsou pravidelné, šestičetné, krátce stopkaté nebo přisedlé, jednotlivé v úžlabích listů. Kalich je tvořený 6 laloky a nasedá na kuželovité nebo zvonkovité květní lůžko. Koruna je jasně žlutá, opadavá, složená ze 6 volných, okrouhlých až obvejčitých, lehce svraskalých korunních lístků, přirostlých mezi laloky kalicha. Tyčinek je většinou 12 (řidčeji od 8 do 18), jsou volné, vyčnívající, s dlouhými nitkami. Semeník je přisedlý, kulovitý. Obsahuje většinou 4, řidčeji 3 nebo až 6 komůrek s mnoha vajíčky. Čnělka je dlouhá, zakončená hlavatou bliznou. Plodem je podlouhlá nebo kulovitá, pouzdrosečná tobolka, obklopená vytrvalým kalichem a pukající většinou 4 chlopněmi. Obsahuje mnoho drobných semen.[2][3]
Rozšíření
Rod heimie zahrnuje 3 druhy. Je rozšířen výhradně v Americe od jižního Texasu po střední Argentinu a na Jamajce.[4][5] Nejrozšířenějším druhem rodu je heimie vrbolistá (H. salicifolia), jejíž rozšíření pokrývá celý areál rodu. Druh H. apetala (syn. H. myrtifolia) se vyskytuje v jižní Brazílii, Paraguayi, Uruguayi a Argentině,[3] H. montana roste v jižní Bolívii a severovýchodní Argentině.[2] Některé druhy (H. salicifolia, H. apetala) byly zavlečeny i do jiných částí světa, např. do Austrálie, Jihoafrické republiky, Číny a na Azorské ostrovy.[6][7]
Taxonomie
V minulosti bylo rozlišováno několik dalších středoamerických druhů, které byly ztotožněny s H. salicifolia. Nejblíže příbuzným rodem je podle výsledků fylogenetických studií rod Rotala (kolovka) s výskytem primárně ve Starém světě a pouze několika druhy v Americe.[8]
Druh H. apetala byl v minulosti často uváděn jako H. myrtifolia, případně v rodu Nesaea jako N. myrtifolia.[9]
Zástupci
- heimie vrbolistá (Heimia salicifolia)
Význam
Heimie vrbolistá má důležitou úlohu v mexické tradiční medicíně. Substance získaná fermentací listů je v Mexiku používána jako halucinogen, známý pod názvem sinicuiche. Účinnými látkami jsou chinolisidinové alkaloidy (lythrin, kryogenin, lyfolin, nesidin)[10][11] Odvar z natě je účinný proti bakterii břišního tyfu (Salmonella typhi).[12] U některých obsažených alkaloidů byl prokázán antimalarický účinek.[13] Vertin, hlavní alkaloid obsažený v této rostlině, má protizánětlivé účinky.[14]
-
Mladá rostlina heimie vrbolisté v květináči
Odkazy
Reference
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ a b NOVARA, Lázaro Juan; GÓMEZ, Silvia E. Flora del Valle de Lerma. Lythraceae. Aportes botánicos de Salta. Sep. 1994, čís. 23. ISSN - 506X 0327 - 506X.
- ↑ a b GRAHAM, Shirley A. Flora de Veracruz. Lythraceae. [s.l.]: Instituto de Ecologia, 1991. ISBN 968-7213-18-3. (španělsky)
- ↑ RZEDOWSKI, Graciela Calderón; RZEDOWSKI, Jerzy. Flora fanerogámica del Valle del México. [s.l.]: Instituto de Ecologia, 2001. ISBN 978-607-7607-36-6. (španělsky)
- ↑ ACEVEDO-RODRÍGUEZ, Pedro; STRONG, Mark T. Catalogue of seed plants of West Indies. Smithsonian Contributions to Botany. 2012, čís. 98. Dostupné online.
- ↑ RANDALL, R.P. The introduced flora of Australia and its weed status. [s.l.]: CRC for Australian Weed Management, 2007. ISBN 978-1-920932-60-2. (anglicky)
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRAHAM, Shirley A. et al. Phylogenetic analysis of the Lythraceae based on four gene regions and morphology. International Journal of Plant Sciences. 2005, čís. 166(6). Dostupné v archivu pořízeném dne 23-09-2015. Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ GRAHAM, Shirley A.; GANDHI, Kanchi. Nomenclatural changes resulting from the transfer of Nesaea and Hionanthera to Ammannia (Lythraceae). Harvard Papers in Botany. 2013, čís. 18(1). Dostupné online.
- ↑ SCHULTES, Richard Evans; HOFMANN, Albert; RÄTSCH, Christian. Plants of the Gods. Vermont: Healing Arts Press, 1957. ISBN 0-89281-979-0. (anglicky)
- ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
- ↑ DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London: CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7. (anglicky)
- ↑ RUMALLA, C.S. et al. Alkaloids from Heimia salicifolia. Phytochemistry. May 2008, čís. 69(8).
- ↑ SAROYA, Amritpal Singh. Herbalism, Phytochemistry and Ethnopharmacology. Enfield: Science Publishers, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-57808-697-9. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu heimie na Wikimedia Commons 
Taxon Heimia ve Wikidruzích
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Heimie |
