 Heliconius ismenius | |
|---|---|
 Heliconius ismenius | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Řád | motýli (Lepidoptera) |
| Čeleď | babočkovití (Nymphalidae) |
| Rod | Heliconius |
| Binomické jméno | |
| Heliconius ismenius (Latreille, 1817) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Heliconius ismenius je motýl z čeledi babočkovitých vyskytující se ve Střední Americe a na severu Jižní Ameriky. Je hojný na jihu v Ekvádoru a Venezuele a na severu až v Mexiku, Guatemale a Belize.[1] Pierre André Latreille, francouzský zoolog, popsal Heliconius ismenius v roce 1817. H. ismenius se podobá řadě dalších motýlů a je příkladem Müllerovy mimikry, což je přirozený jev při kterém si dva nebo více druhů sdílející společné predátory vzájemně napodobují své varovné signály ke vzájemnému prospěchu.[2]
Vývoj
Jako každý jiný motýl, Heliconius ismenius začíná jako vajíčko, dorůstá do larválního a housenkového stádia, zakuklí se a pak dospěje v motýla. Vajíčka jsou rozprostřena pod samostatnými listy, přičemž samice umístí pouze jedno nebo dvě vajíčka na určité místo hostitelské rostliny. Vajíčka jsou malá a žlutá a mají přibližně 1,3 mm na výšku a 0,8 mm na šířku.[3] Během dospívání se larvy zvětšují, jsou přibližně 2 cm velké a zbarví se. Mají oranžovou hlavu a bílé tělo s černými skvrnami po celém těle. Bylo pozorováno, že kukly mají silný prohnutý hrudník s 5 páry černé páteře v břiše. Kukly jsou hnědé a na hřbetu mají v průměru tři nazlátlé skvrny. U dospělého motýla mají tykadla kolem dokola krátké černé ostny.
Potrava
Heliconius ismenius je znám tím, že se živí specifickými rostlinami. Rostlina, na které jedinec zůstává po celý svůj život, se nazývá hostitelská rostlina. Hostitelské rostliny oblíbené u H. ismenius se nacházejí v podrodech Distephana a rodech Granadilla. Výhradně v Kostarice se živí také na Passiflora platyloba, P. ambigua, P. alata a P. pedata (rostliny z rodu mučenka).[4]
Chování
V deštných pralesích se nacházejí do výšky 1500 metrů. Během noci je běžné, že dospělci tvoří skupiny, které poletují ve výšce 3 až 10 metrů nad zemí. Tyto skupiny se obvykle nacházejí podél okrajů lesa na větvích a úponcích hostitelských rostlin a stromů.[1]
Poddruhy
- H. i. boulleti, Neustetter, 1928
- H. i. clarescens, Butler, 1875
- H. i. fasciatus, Godman & Salvin
- H. i. ismenius, Latreille, 1817
- H. i. metafora, Weymer, 1883
- H. i. occidentalis, Neustetter, 1928
- H. i. telchinia, Doubleday, 1847
- H. i. tilletti, Brown & Fernández, 1976
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heliconius ismenius na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Brown, Keith. Ecological Geography and Evolution in Neotropical Forests.
- ↑ MEYER, Axel. Repeating Patterns of Mimicry. PLoS Biology. 2006-10, roč. 4, čís. 10, s. e341. PMID: 17048984 PMCID: PMC1617347. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 1544-9173. DOI 10.1371/journal.pbio.0040341. PMID 17048984.
- ↑ BROWN, K S. The Biology of Heliconius and Related Genera. Annual Review of Entomology. 1981-01, roč. 26, čís. 1, s. 427–457. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 0066-4170. DOI 10.1146/annurev.en.26.010181.002235. (anglicky)
- ↑ DeVries, P (1997). The Butterflies of Costa Rica and Their Natural History. USA: Princeton University Press.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Heliconius ismenius na Wikimedia Commons - https://link.springer.com/article/10.1007/s00427-011-0380-624158797 (anglicky)
- https://academic.oup.com/biolinnean/article-abstract/55/2/159/2708946?redirectedFrom=fulltext&login=false (anglicky)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Heliconius_ismenius |
