Heliogravura

Heliogravura, též fotogravura, klíčotypie, (ang. Photogravure, něm. Heliogravüre, fr. Héliogravure) je grafická technika tisku z hloubky nahrazující ruční rytí fotochemickým procesem. Roku 1878 ji vynalezl malíř a vynálezce Karel Klíč (1841–1926) a v roce 1890 ji zdokonalil na rotační stírací hlubotisk.

Historie

Vynálezu heliogravury předcházely objevy Francouze Nicéphore Niépce, který roku 1825 zhotovil první heliografickou kopii rytiny na fotocitlivou asfaltovou vrstvu a Brita Williama Foxe Talbota, který byl autorem negativního procesu (1841).

Pro techniku heliogravury byl významný další Talbotův objev z roku 1852 - nahrazení slaných papírů s dusičnanem stříbrným vrstvou želatiny senzitizované dvojchromanem draselným. Po osvícení se želatina na osvětlených místech stala nerozpustná. Roku 1858 Talbot zveřejnil fotoglyptický proces přenosu fotografie na ocelovou desku.^[1] Ten byl předchůdcem postupu heliogravury, který roku 1878 zdokonalil a uvedl do praxe Karel Klíč. Po přestěhování do Anglie (1889) Karel Klíč vyřešil problém stírání barvy z povrchu desky a přizpůsobil tak techniku pro průmyslový tisk. Roku 1895 nahradil mechanické naprašování zrna hlubotiskovou mřížkou, která později umožnila zavedení rotačního hlubotisku.

Před první světovou válkou byla heliogravura užívána především k tisku knižních ilustrací.^[2] Dávala velmi jemné a tónově odstupňované tisky, ale před zavedením ofsetu, kdy se tiskla manuálně v lisu, sloužila k ilustracím luxusních publikací vydávaných v malém nákladu.^[3]

Postup

Původní heliogravura užívala měděné desky s naprášeným a teplem fixovaným jemným asfaltovým zrnem nebo kalafunou jako při technice akvatinty. Zrno sloužilo při tisku k vytvoření polotónů. Deska pak byla pokryta vrstvou želatiny, senzibilizovaná v lázni dvojchromanu draselného a usušena. Po přiložení fotografického diapozitivu nebo kresby na průsvitném papíře byla exponována na slunci nebo pod silnou lampou a vyvolána ve vlažné vodě, kterou se odplavily neosvětlené části želatinové vrstvy. Obnažená místa se leptají roztokem chloridu železitého. Po odstranění krytu se deska naválí hlubotiskovou barvou a tiskne v měditiskařském lisu.^[4]

Reference

Literatura

• Jan Baleka, Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika), Academia Praha 1997, ISBN 80-200-0609-5
• Oldřich J. Blažíček, Jiří Kropáček, Slovník pojmů z dějin umění, Odeon Praha 1991, ISBN 80-207-0246-6
• Aleš Krejča, Techniky grafického umění, Artia Praha 1981

Galerie

• 
  Jean-Léon Gérôme: Egyptská tanečnice
• 
  Jean-Léon Gérôme: Egyptský tanečník s mečem
• 
  Edward S. Curtis: Šaman kmene Navajo, asi 1904

Manuální postup

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Heliogravura na Wikimedia Commons
• Heliogravura v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)

anglicky

• The Art of The Photogravure: Process, History and Examples
• Renaissance Press
• Jon Goodman Photogravure
• Information on the recent book: Copper Plate Photogravure
• http://www.kamprint.com Examples of photogravure etchings, history and technical description of the process, guidance on framing and collecting.
• Description of photogravure
• Polymer gravure process
• https://web.archive.org/web/20080613150030/http://www.curtis-collection.com/process.html

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Autoritní data	TDKIV: 000002494