Jako heteroatom se v chemii může označit jakýkoliv atom kromě uhlíku a vodíku.[1]
Častěji se tento pojem používá jako označení atomu, který v řetězci organické sloučeniny nahrazuje uhlíkový atom. Většinou jsou to atomy kyslíku, síry, dusíku, fosforu, chloru, bromu, jodu[2][3] a někdy také kovů, například lithia a hořčíku.
Při popisu struktury bílkovin se jako heteroatom označuje spíše atom, který je součástí nízkomolekulárního kofaktoru než atom nacházehící se v biopolymerovém řetězci.[4]
U zeolitů se tento termín používá pro částečně izomorfní substituci atomů křemíku, hliníku a fosforu ostatními prvky, jako jsou beryllium, vanad a chrom.[5]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heteroatom na anglické Wikipedii.
- ↑ Catherine E. Housecroft; Edwin C. Constable. Chemistry - An introduction to organic, inorganic and physical chemistry. [s.l.]: Prentice Hall, 2006. (3). Dostupné online. ISBN 978-0131275676. S. 945. (anglicky)
- ↑ Y. Senda. Role of the heteroatom on stereoselectivity in the complex metal hydride reduction of six-membered cyclic ketones. Chirality. 2002, s. 110–120. DOI 10.1002/chir.10051. PMID 11835553. (anglicky)
- ↑ Cheves Walling. Oxidation of Organic Compounds. Příprava vydání Frank R. Mayo. [s.l.]: [s.n.], 1968. ISBN 9780841200760. DOI 10.1021/ba-1968-0075.ch013. Kapitola The Role of Heteroatoms in Oxidation, s. 166–173. (anglicky)
- ↑ Atomic Coordinate Entry Format Version 3.2 [online]. wwPDB, 10. 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-14. (anglicky)
- ↑ XU; PANG; YU; HUO; CHEN. Chemistry of Zeolites and Related Porous Materials: Synthesis and Structure. [s.l.]: [s.n.], 2007. Dostupné online. ISBN 978-0470822333. S. 373. (anglicky)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Heteroatom |
