Hloubkaři

Hloubkaři je označení pro stíhací piloty, jejichž úkolem za druhé světové války bylo operovat v nízkých letových hladinách a útočit především na malé pozemní cíle (automobily, lokomotivy, trafostanice apod.) a narušovat tak týl nepřítele, jeho infrastrukturu, zásobování či znesnadňovat mu komunikaci.

Popis

Mezi nejslavnější akce těchto pilotů patřily útoky na vlaky. Při zásahu parního kotle parní lokomotivy (odtud též lidový název „kotláři“) docházelo k těžkému poškození a tím ke znehybnění lokomotivy a jejímu dlouhodobému vyřazení z provozu. Tím způsobovali nepříteli problémy v železniční dopravě. Protože exploze parního kotle či unikající horká pára mohla zabít osádku lokomotivy, stříleli mnohdy hloubkaři první dávku před vlak a dávali tak posádce čas na zastavení a únik do bezpečné vzdálenosti. Hloubkové nálety skýtaly mnohá nebezpečí i pro samotné letce – snadno přehlédnutelné telegrafní či telefonní vedení, stromy nebo terénní vyvýšeniny, za které mohl letoun při rychlém letu v minimální výšce zachytit, a v neposlední řadě také „flak“ – protiletadlové dělostřelectvo. Obzvláště vojenské transporty (zejména muniční vlaky) bývaly silně bráněny a do vlakových souprav se zařazovaly vagóny s rychlopalnými protiletadlovými kanóny.

Hloubkaři jsou v Česku ponejvíce spojováni s americkými letci na strojích P-51 Mustang, P-47 Thunderbolt a P-38 Lightning. Britská RAF používala k těmto účelům převážně letouny typu Hawker Typhoon (které svou robustností a nosností byly k podobné úloze více než vhodné), Hawker Tempest, de Havilland Mosquito nebo Supermarine Spitfire. U sovětského letectva hloubkové útoky prováděly ponejvíce letouny Iljušin Il-2 (Šturmovik).

Českoslovenští piloti se hloubkových letů příliš neúčastnili. Mimo dobu působení u 2^nd TAF a zejména červen 1944 se za hloubkové lety dají považovat nepříliš oblíbené operace označované jako Rhubarb, při nichž plnili i úkoly taktického průzkumu. Snad jediným českým „hloubkařem“ byl Jiří Maňák, ten však nepůsobil v některé z československých perutí, ale létal jako velitel britské 198. perutě., byl tak jedním z mála cizinců (a tří Čechoslováků), kterým Britové svěřili velení své perutě. Dne 28. srpna 1943 byl při letu nad Holandskem poblíž Knokke sestřelen a donucen k nouzovému přistání na hladinu moře (stal se tak jedním z pouhých tří lidí na světě, kteří přežili nouzové přistání s Typhoonem na mořskou hladinu).

Odkazy

Literatura

• Vojtášek, Filip. Pod palbou hloubkařů: Útoky amerických a britských stíhacích letounů na pozemní cíle v českých zemích v letech 1944 a 1945. Academia: Praha 2019. ISBN 978-80-200-2978-2

Externí odkazy

• Hloubkaři na stránkách Druha.svetova.cz
• Hloubkaři na stránkách Hloubkari.wordpress.com
• Fórum Hloubkaři
• Hloubkaři prostříleli v Čechách 11. dubna 1945 skoro třicet lokomotiv (Válka.cz, 15. 4. 2008)
• Útoky hloubkařů v Čechách koncem války (Fronta.cz, 14. 4. 2010)
• Postrach železnic jménem hloubkaři. Za jediný den zasáhli 90 lokomotiv (Technet.cz, 21. 4. 2015)