Holubinka bílá

Holubinka bílá
Holubinka bílá
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi)
Oddělení	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída	stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída	houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád	holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď	holubinkovité (Russulaceae)
Rod	holubinka (Russula)
Binomické jméno
Russula delica Fr.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Holubinka bílá nebo také holubinka bezmléčná (Russula delica Fr.) je nejedlá, houba z čeledi holubinkovitých. Za nejedlou je považována díky své nepříjemné chuti.

Zejména staré plodnice mohou být hostiteli parazitické houby rovetky cizopasné (Asterophora parasitica (Bull. ex Fr.) Sing.)^[1]

Synonyma

• Agaricus exsuccus (Pers.) anon.
• Lactarius exsuccus (Pers.) W.G.Sm.
• Lactarius piperatus var. exsuccus Pers. 1800
• Lactarius piperatus ß exsuccus Pers.
• Lactifluus exsuccus (J. Otto) Kuntze
• Russula delica f. flavispora (Romagn.) anon. ined.

Vzhled

Makroskopický

Klobouk má v průměru 5-14 cm, masitý, v mládí téměř polokulovitý, poté klenutý a s nápadně podvinutým okrajem, v dospělosti a ve stáří uprostřed je hluboce prohloubený, na okraji stále podvinutý a i v dospělosti hladký, nerýhovaný, často nepravidelně zprohýbaný. V mládí je čistě bílý, pak většinou nažloutlý a rezavě skvrnitý. Pokožka klobouku je neslupitelná.

Lupeny jsou husté, čistě bílé, často s modrozeleným nádechem, v dospělosti na ostří okrové až hnědavé, husté a poměrně tenké a úzké (5-9 mm). Poraněním a po zaschnutí zelenají.

Třeň je 25-60 mm dlouhý a 15-30 mm široký, válcovitý, dolů většinou zúžený, tuhý, plný. Barva je v mládí bílá, později s okrovými skvrnami. V místě připojení lupenů je třeň obvykle se zřetelným, světle modrozeleným kroužkem.

Dužnina je bílá, zasycháním hnědne. Chuť je ve třeni obyčejně mírná, v lupenech ostrá a nepříjemná. Vůně ovocná, slabě po rybách.

Mikroskopický

Výtrusy jsou 9-12 x 8-10 μm velké. Výtrusný prach je bledě smetanový.

Výskyt

Holubinka bílá roste v srpnu až září ve všech lesích, zvláště pak listnatých, na půdách všech typů. Je rozšířená v celém mírném pásmu severní polokoule.

Nejčastější záměny

Holubinka bílá je nejvíce podobná bílým ryzcům (ryzec peprný, ryzec plstnatý) od kterých je však snadno rozeznatelná absencí mléka.

Reference

Literatura

• SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 49. 
• Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 75. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
• Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 359. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
• Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 222. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka bílá na Wikimedia Commons
• Galerie holubinka bílá na Wikimedia Commons
• Holubinka bílá na Biolibu
• Holubinka bílá na Nahuby.sk