Honitba je pozemek, na kterém je povoleno vykonávat právo myslivosti.[1] Jedna honitba může obsahovat více pozemků od různých vlastníků. Pozemky, na kterých není myslivost povolena, se nazývají nehonební. Pokud honitby sousedí s městskými či vesnickými pozemky, obvykle končí na začátku zastavěných ploch, intravilánu.
Minimální výměra honitby je 500 ha, u obor minimálně 50 ha.[2] Specifické postavení se přisuzuje oborám a bažantnicím, které se mohou brát jako samostatná zařízení.
Podle způsobu vlastnictví se honitby dělí na vlastní a společenstevní.
Typy honiteb
Rozdělení na vlastní honitby a společenstva se objevilo po roce 1848, kdy vydal císař František Josef I. v Olomouci Říšský patent o myslivosti č. 154, který spojil právo myslivosti s vlastnictvím půdy. Protože však ne každý vlastník lesa má majoritu v honebním společenstvu, tak držitelem honitby může být jiná osoba, než jsou vlastníci.[3]
Jako vlastní honitba se označují pozemky, které jsou ve vlastnictví člověka, který na nich vykonává právo myslivosti. Od roku 1962 do roku 1992 tento druh honitby neexistoval, když bylo zákonem o myslivosti č. 23/1962 Sb. právo myslivosti odloučeno od vlastnictví pozemku a stalo se doménou organizací, jako byly státní lesy, státní statky a JZD.
Jako společenstevní honitba se označuje honitba tvořená pozemky více vlastníků, kteří se dohodli na vzniku honebního společenstva podle zákona o myslivosti. Tomuto honebnímu společenstvu je pak honitba uznána.
Registr honiteb
Honitby schvalují úřady státní správy lesů, myslivosti a rybářství, úředně nazývané orgány státní správy myslivosti (OSSM).[4]
Seznam honebních společenstev vede od roku 2022 Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, což je odborná organizace Ministerstva zemědělství pro oblast lesnictví a myslivosti. Rozsah dostupných informací se řídí § 28 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.[5]
Reference
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Honitba |
