Horká linka, přesněji Přímá komunikační linka Moskva–Washington, je označení pro bezpečné komunikační spojení mezi představiteli Spojených států amerických – Bílým domem a Sovětského svazu – Kremlem v době studené války i poté.
Historie
Na základě zkušenosti při hledání vhodné cesty vzájemného dialogu (zejména při na karibské krizi, kdy se svět ocitl na prahu jaderné katastrofy) rozhodly USA a SSSR o zřízení přímého spojení mezi Bílým domem a Kremlem. Zakládajícím dokumentem bylo Memorandum o porozumění mezi Spojenými státy americkými a Svazem sovětských socialistických republik ohledně zřízení přímého komunikačního spojení, které podepsali 20. června 1963 v Ženevě Semjon Carapkin a Charles Stelle. První testovací zprávy byly odeslány 30. srpna 1963, v této době fungovala na principu dálnopisu.[1][2]
Podle dohody byl komunikační systém tvořen:
- dvěma koncovými body s telegrafním dálnopisným zařízením,
- jedním nepřetržitým drátovým telegrafním okruhem, směrovaným Washington-Londýn-Kodaň-Stockholm-Helsinky-Moskva; a
- jedním nepřetržitým radiotelegrafním okruhem, směrovaným Washington-Tanger-Moskva.
Poprvé byla linka oficiálně využita 5. června 1967 z Moskvy. Sovětská strana se tázala, zda jsou Američané zapojeni do šestidenní války mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy. Během dalších dní si mezi sebou vyměnili přes 20 zpráv. Koncem 70. let byl systém doplněn podmořským kabelem a následně satelitním systémem. Od roku 1986 přibyly faxy umožňující přenos dokumentů a map.
V roce 1999 byly zprovozněny další linky mezi úřadovnou amerického viceprezidenta a ruského premiéra, mezi národními bezpečnostními agenturami a kancelářemi ministrů zahraničí.[zdroj?]
Pro zajištění maximální bezpečnosti byla využívána Vernamova šifra a zapečetěné jednorázové šifrovací klíče byly pravidelně dopravovány letecky a protistraně předávány prostřednictvím ambasády.[zdroj?]
V roce 2007 byla linka modernizována do podoby zabezpečené počítačové sítě s e-mailem a chatem. Tento systém zahájil provoz 1. ledna 2008. Nadále používá dvě satelitní spojení, ale starý záložní kabel nahradil optický kabel.
Galerie
-
Dálnopisný stroj z roku 1967 vystavený v Prezidentské knihově Lyndona B. Johnosna -
Dálnopisný stroj od společnosti Siemens používaný v letech 1963-1980 -
Terminál horké linky v komunikačním centru ve východním křídle Bílého domu, -
Komunikační vodič s výstražným textem poblíž Finského města Forssa
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moscow–Washington hotline na anglické Wikipedii.
- ↑ LÁZŇOVSKÝ, Matouš Lázňovský. Haló, tady nepřítel. Horká linka brání válce mezi Ruskem a USA už 50 let. iDnes.cz [online]. Mafra, 2013-08-30 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online.
- ↑ Memorandum of Understanding between the United States of America and the Union of Soviet Socialist Republics Regarding the Establishment of a Direct Communications Link [online]. Lillian Goldman Law Library, 2017-04-04 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Horká linka na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Horká_linka_Moskva–Washington |
