| Hradčanská pahorkatina | |
|---|---|
 | |
| Nejvyšší bod | 458 m n. m. (Dub) |
| Délka | 6 km |
| Šířka | 4 km |
| Nadřazená jednotka | Provodínská pahorkatina |
| Sousední jednotky | Provodínské kameny, Jestřebská kotlina, Českolipská kotlina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát | Česko Česko |
 | |
| Horniny | pískovec, čedič |
| Povodí | Ploučnice a její přítoky |
| Souřadnice | 50°36′34″ s. š., 14°40′32″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hradčanská pahorkatina je geomorfologický podokrsek[1] a zalesněné kapesní pohoří, členitá pískovcová plošina či pahorkatina, ležící v okrese Česká Lípa mezi pásmem Máchova jezera na jihu, řeky Ploučnice na severu, silnicí Doksy – Mimoň na východě a Provodínem na západě. Zabírá katastrální území města Doksy a těsně přiléhající obce Hradčany. Oblast je místně (nesprávně) nazývána Polomené hory (srovnej Polomené hory), kromě toho má celou řadu dalších místopisných názvů: Kumerské pohoří, Kummerské pohoří, Kummer, Kummergebirge, Komárovské pohoří, Komáří vrchy, Hradčanské bučiny. Ve 20. století bylo území součástí bývalého vojenského prostoru Ralsko, později přešlo do správy Vojenských lesů a statků ČR.[2]
Charakter území
Geologie
Hradčanská pahorkatina je protažena ve směru SZ–JV, je asi 6 km dlouhá a 4 km široká, oproti okolní krajině vystupuje zhruba o 100 m výše a je poměrně výrazně tektonicky ohraničená. Nejsložitější morfologii má ve svém severovýchodním výběžku – Hradčanských stěnách (takto se někdy mylně nazývá celé pohoří) nad blízkou vesnicí Hradčany, kde jsou nejvíce vyvinuty četné formy selektivního zvětrávání a odnosu pískovců, i do forem malých skalních měst. Plošina je tvořena velmi rozmanitými pískovci jizerských vrstev, ve kterých se vyskytují jak šedé až hnědé kvádrové pískovce, tak žlutavé a někdy až cihlově červené vápnité pískovce. Pískovce, často ve formě převisů, jsou odkryty zejména v bezpočtu dílčích roklí, jež jsou na jiných místech zase střídány různými hřbety. Projevuje se zde velká svahová dynamika projevující se odlamováním skal a lokálními sesuvy. Pískovcová plošina je na několika místech proražena třetihorními čedičovými neovulkanity – vůbec nejvyšším vrcholem celého pohoří je Dub (458 m n. m.) v severozápadní části pohoří v oboře Velký Dub, druhý výrazný vrchol je Pecopala neboli Pec (453 m n. m.[3]) v jihovýchodní části pohoří.[2]
Geomorfologické členění
V geomorfologickém smyslu je Hradčanská pahorkatina podokrsek, jemuž je nadřazenou jednotkou okrsek Provodínská pahorkatina. Na severozápadě na území navazuje další, ale převážně již bezlesá skupina neovulkanitů patřící do Provodínské pahorkatiny – podokrsek Provodínské kameny. Další okolní jednotky vyššího řádu jsou Jestřebská kotlina a Českolipská kotlina.[4]
Vodstvo
Přestože srážky jsou zde jsou jen průměrné a neprotéká zde žádný stálý vodní tok, působí pohoří vlhkým dojmem a je podobné Labským pískovcům – v roklích nalezneme skály porostlé mechovými koberci či mechové zahrádky. Na mnoha místech se udržují louže a mokřady. Je to způsobeno velkým množstvím jílových minerálů uvolněných z vápnitých pískovců, zvětralých vulkanitů a spraší. Okolní nížiny jsou naopak dosti vodnaté, jsou odvodňovány na severu Ploučnicí a jinde jejími přítoky – na východě Hradčanským a Břehyňským potokem a na jihu Robečský potokem s prominentním Máchovým jezerem.[2]
Zalesnění
Je to možná poslední pískovcové pohoří, kde se běžně zachoval původní "před-borový" les. V okolí Ploučnice nalezneme prosvětlené doubravy podobného typu, jaké zde asi rostly v mezolitu, na pískovcích jsou zde běžné rozsáhlé bučiny a další listnaté stromy. Jinak je však území porostlé mladým jehličnatým lesem.[2]
Osídlení
Na různých místech pohoří byly nalezeny stopy (keramické zlomky a pazourky) po osídlení několika pravěkými kulturami.[2]
Ochrana přírody
Celé území Hradčanské pahorkatiny je součástí chráněné lokality Ptačí oblast Českolipsko - Dokeské pískovce a mokřady a evropsky významné lokality Jestřebsko-Dokesko soustavy Natura 2000.[5] Jižní část území s vrchem Pecopala je chráněno v rámci národní přírodní rezervace Břehyně – Pecopala, dříve se vážně uvažovalo o rozšíření rezervace na celé území.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.
- ↑ a b c d e f CÍLEK, Václav. Kumerské pohoří: výzkum pískovcových převisů a pseudokrasu (kulturně-pseudokrasová studie) [online]. [cit. 2013-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
- ↑ Prohlížecí služba WMS-ZABAGED® [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006, ISBN 80-7011-913-6)
- ↑ POSPÍŠILOVÁ, Jana. Geomorfologické poměry Hradčanských stěn (Diplomová práce) [online]. Olomouc: Geography.upol.cz], 2008 [cit. 2013-04-14]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Hradčanská pahorkatina
- Pahorkatiny v Česku
- Geomorfologické podokrsky v Česku
- Skalní útvary v okrese Česká Lípa
- Skalní útvary v Dokeské pahorkatině
- Geopark Ralsko
- Ptačí oblast Českolipsko – Dokeské pískovce a mokřady
- Evropsky významné lokality v Libereckém kraji
- CHKO Kokořínsko – Máchův kraj
- Lesy v Libereckém kraji
- Máchův kraj
- Geografie okresu Česká Lípa
- Ralsko
- Doksy
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Hradčanská_pahorkatina |
