Bouzov (hrad)

Bouzov
Vstupní část hradu s první bránou
Základní informace
Sloh	gotický
Výstavba	přelom 13. a 14. století
Poloha
Adresa	Bouzov, Česko Česko
Souřadnice	49°42′16″ s. š., 16°53′23″ v. d.
Bouzov
Další informace
Rejstříkové číslo památky	20903/8-1773 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrad Bouzov (původně Búzov) stojí ve stejnojmenné vesnici jihozápadně od města Loštice na středozápadní Moravě. Působí dojmem dobře zachované středověké památky, jeho současná podoba však pochází z romantické přestavby z přelomu 19. a 20. století. Hrad je majetkem České republiky a jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka^[1] a v roce 1999 byl zapsán na seznam národních kulturních památek.^[2] Patří mezi deset nejnavštěvovanějších hradů v Česku a je vyhledávaným místem filmařů.

Historie

Hrad byl pravděpodobně postaven na přelomu 13. a 14. století, jeho prvním písemně doloženým majitelem byl „Búz z Bouzova“ (Buzo von Buzowe, Buso de Busow) v letech 1317–1339. Od poloviny 14. století jej vlastnili páni z Vildenberka, kteří ho v roce 1382 prodali markraběti Joštovi. Jošt jej roku 1396 přenechal pánům z Kunštátu, kteří hrad upravovali a opevňovali. Tento rod hrad vlastnil přibližně 70 let, poté se v jeho držbě vystřídalo víc majitelů, jedněmi z významných byli Haugvicové z Biskupic. Dějiny moravské linie pánů Haugviců z Biskupic se počaly psát roku 1494, kdy si Jan (Hanuš) Haugvic z Biskupic koupil hrad Bouzov. Roku 1502 obdržel od krále Vladislava Jagelonského povýšení do českého panského stavu pro sebe a své potomky za věrné služby. Zemřel zde koncem roku 1524, hrad pak drželi jeho dědicové.

V průběhu třicetileté války sloužil Bouzov jako císařská pevnost a vězení pro švédské zajatce. Hrad sloužil jako panské sídlo téměř až do konce 17. století. Roku 1649 hrad koupila Eugenie Podstatská z Prusinovic, její syn ho roku 1696 prodal Řádu německých rytířů. Ti však na Bouzově nesídlili a nechali ho zčásti zchátrat. Po ukončení 1. světové války a rozpadu Rakouska-Uherska byl hrad Řádu nově vzniklou Československou republikou zkonfiskován. Dne 4. listopadu 1918 obsadilo hrad československé vojsko. Tento akt byl vyvolán tím, že vnitřní zařízení hradu patřilo arcivévodovi Evženu Rakousko-Těšínskému z vedlejší habsburské větve a po rozpadu monarchie byl majetek Habsburků v novém státě konfiskován. Československé vojsko hrad opustilo až v roce 1923, k čemuž přispělo dobrovolné odstoupení arcivévody Evžena z funkce velmistra Řádu německých rytířů a rozhodnutí Mezinárodního soudu v Haagu, který stanovil, že Řád je mezinárodní duchovní a charitativní instituce a tudíž jeho majetek nepodléhá konfiskaci.

V roce 1929 navštívil hrad prezident Tomáš Garrigue Masaryk společně s ministerským předsedou Františkem Udržalem a ministrem vnitra Janem Černým. Na hradě je uvítal i velmistr Německého řádu Panny Marie Jeruzalémské a brněnský biskup Norbert Jan Nepomucký Klein.^[3] Řád Evženův majetek a inventář později odkoupil od československého státu zpět tak, aby sbírky zůstaly v celku uchovány.

Řádu hrad patřil až do roku 1939, kdy jej zabavili nacisté, konkrétně jednotky SS, které na hradě měly svou základnu,^[4] z které podnikaly výpady do okolí – poslední akcí jednotek SS bylo vypálení obce Javoříčko a vyvraždění 38 mužů ve věku od 15 do 76 let. Po druhé světové válce byl hrad zkonfiskován československým státem. Ve státní správě je dosud, snahy Řádu německých rytířů o navrácení hradu nebyly prozatím úspěšné.

Řád německých rytířů (nyní Německý řád) podnikal kroky k navrácení hradu Bouzov i v roce 2016. Hrad také sloužil (mimo období 2. světové války) jako muzeum Řádu a v případě, že by došlo k jeho navrácení, památka by nadále sloužila svému účelu a byla by přístupná veřejnosti.^[5]

Přestavba

Hrad byl postaven s typicky bergfritovou dispozicí s jedním patrovým palácem. Koncem 14. století bylo k hradu přistavěno předhradí. Roku 1558 hrad Bouzov vyhořel, ale kvůli finančním problémům tehdejších majitelů byl hrad plně obnoven až v roce 1620. Do dnešní podoby byl hrad upraven přestavbou v letech 1895 až 1910 na popud arcivévody Evžena Rakousko-Těšínského, tehdejšího velmistra Řádu. Prostředky arcivévoda Evžen vyčlenil se souhlasem řádové kapituly z výnosů řádových velkostatků. V roce 1895 byla zbourána větší část původního středověkého hradu a během dvou let byl postaven nový hrad v romantickém duchu, napodobující jihoněmecké hrady. Autorem historizující podoby hradu byl Georg von Hauberrisser, architekt mimo jiné Nové radnice v Mnichově. Do hradu byly svezeny různé středověké artefakty, mající vztah k řádu německých rytířů, a interiéry hradu byly zařízeny replikami středověkého nábytku. Dnešní Bouzov je tedy hrad, jehož část je původní středověká a část je postavena nově na konci 19. století.

Hrad ve filmu

• O medvědu Ondřejovi (1959, režie: Jaroslav Mach)
• Arabela (1980, režie: Václav Vorlíček)
• Kopretiny pro zámeckou paní (1981, režie: Josef Pinkava)
• Navrácená krása
• Třetí sudička (1986, režie: Vojtěch Štursa)
• Válka volů
• O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987, režie: Zdeněk Troška)
• O Janovi a podivuhodném příteli (1990, režie: Ludvík Ráža)
• Jeskyně Zlatá růže
• Princezna Fantaghiró (1991, režie: Lamberto Bava)
• Tanec pro Boha
• Mladý Indiana Jones
• Azrael, anděl smrti
• Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1993, režie: Václav Vorlíček)
• Deset století architektury (1997)
• Rumplcimprcampr (1997, režie: Zdeněk Zelenka)
• Kruté jezero
• O poklad Anežky České
• Napola (2004, režie: Dennis Gansel)
• Krev zmizelého
• Po stopách
• Loupežník Hotzenplotz
• Království potoků (2005, režie: Pavel Jandourek)
• Chalupa je hra
• Kluci v akci
• Za školou
• Tři Mušketýři
• Dvanáct měsíčků (2012–2013, režie: Karel Janák)
• Adventures (2016)
• Kde bydlely princezny (dokument České televize, 2010, režie: Jakub Wehrenberg)
• O zakletém králi a odvážném Martinovi (2018, režie: Peter Bebjak)
• Princezna a půl království (2019, režie: Karel Janák)
• Princezna zakletá v čase (2020, režie: Petr Kubík)
• Princezna zakletá v čase 2 (2022, režie: Petr Kubík)

Odkazy

Reference

Literatura

• Hlídka: měsíčník vědecký se zvláštním zřetelem k apologetice a filosofii. V Brně: Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, 1911, 28(10). s. 682-690 (příspěvěk Václava Kubíčka) Dostupné online
• PLAČEK, Miroslav. Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 1996. 439 s. ISBN 80-85983-08-7. 
• VOJKOVSKÝ, Rostislav. Bouzov: hrad jižně od Mohelnice. Hukvaldy-Dobrá: Miroslav Bitter – PUTUJME, 2013. 39 s. ISBN 978-80-87712-51-1. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bouzov na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Bouzov ve Wikislovníku
• Oficiální stránky

Autoritní data	AbARTI: 8497 Biblio: 8c4f3c15-1933-455c-b0a2-3f277549724d, ecdaf331-dd3c-4970-baba-8c08e6b6a8d7 NKC: kn20030314015 VIAF: 138855038 WorldCat Identities: viaf-138855038