Hubert Pierlot

Hubert Pierlot
Narození	23. prosince 1883 Bertrix
Úmrtí	13. prosince 1963 (ve věku 79 let) Uccle
Alma mater	Katolická univerzita v Lovani Sint-Jan Berchmanscollege Stará univerzita v Lovani Collège Saint-Michel
Povolání	politik a advokát
Ocenění	velkokříž Řádu nizozemského lva (1939) velkokříž Řádu čestné legie
Politické strany	Katolická strana (do 1945) Křestanská národní strana (od 1945)
Nábož. vyznání	katolická církev
Funkce	Minister of Justice of Belgium (1937) premiér Belgie (1939–1945) Belgian Minister of Foreign Trade (1939) ministr zahraničních věcí Belgie (1939) ministr obrany Belgie (1942–1944) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hubert Marie Eugène Pierlot (23. prosince 1883 Cugnon – 13. prosince 1963 Uccle) byl belgický politik. V letech 1939 až 1945 byl premiérem Belgie, po většinu svého mandátu byl německou okupací nucen působit v exilu, nejprve ve Francii, později v Británii. Souběžně s premiérskou funkcí zastával post ministra obrany. Byl zástupcem Katolické strany. V letech 1934–1935 byl ministrem vnitra, v letech 1934–35 a 1936–1939 ministrem zemědělství, v roce 1937 působil krátce jako ministr spravedlnosti a roku 1939 jako ministr zahraničí. V letech 1926-1936 a 1936-1946 byl senátorem.

Během německé invaze do Belgie v květnu 1940 propukl spor mezi ním a králem Leopoldem III. v otázce, zda má král odejít do exilu, nebo se vzdát německé armádě. Pierlot žádal to první, ale Leopold se rozhodl pro druhou variantu. Pierlot považoval Leopoldovu kapitulaci za porušení ústavy a žádal parlament, aby prohlásil Leopolda za nezpůsobilého vládnout.^[1] Konfrontace vyvolala trvalé nepřátelství mezi Pierlotem a konzervativci, kteří podporovali králův postoj a považovali exil vlády za zbabělost. To byla značná komplikace pro politika, jehož Katolická strana čerpala podporu zejména právě v royalistických a konzervativních kruzích. V exilu (1940 až 1944) hrál důležitou roli ve válečných jednáních mezi spojeneckými mocnostmi, čímž položil základy pro belgickou poválečnou rekonstrukci. Po osvobození Belgie v září 1944 se vrátil do Bruselu, kde vedl novou vládu národní jednoty. Kritika politické levice a neschopnost nové vlády vypořádat se s vážnými poválečnými problémy vedly k pádu vlády v únoru 1945. Pierlotovo místo převzal socialista Achille Van Acker. Pierlot odešel z politiky v roce 1946, z velké části kvůli nepopularitě ve vlastní straně, již mu zajistil jeho postoj v královské otázce.^[2]

Vystudoval politické vědy a práva na Katolické univerzitě v Lovani, jako advokát se i živil. Zúčastnil se bojů první světové války, mj. bitvy na řece Yser. Po skončení politické kariéry se vrátil k advokátní praxi.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hubert Pierlot na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hubert Pierlot na Wikimedia Commons

Premiéři Belgie
Hubert Pierlot (1939–1945) • Achille Van Acker (1945–1946) • Paul-Henri Spaak (1946) • Achille Van Acker (1946) • Camille Huysmans (1946–1947) • Paul-Henri Spaak (1947–1949) • Gaston Eyskens (1949–1950) • Jean Duvieusart (1950) • Joseph Pholien (1950–1952) • Jean Van Houtte (1952–1954) • Achille Van Acker (1954–1958) • Gaston Eyskens (1958–1961) • Théo Lefèvre (1961–1965) • Pierre Harmel (1965–1966) • Paul Vanden Boeynants (1966–1968) • Gaston Eyskens (1968–1973) • Edmond Leburton (1973–1974) • Leo Tindemans (1974–1978) • Paul Vanden Boeynants (1978–1979) • Wilfried Martens (1979–1981) • Mark Eyskens (1981) • Wilfried Martens (1981–1992) • Jean-Luc Dehaene (1992–1999) • Guy Verhofstadt (1999–2008) • Yves Leterme (2008) • Herman Van Rompuy (2008–2009) • Yves Leterme (2009–2011) • Elio Di Rupo (2011–2014) • Charles Michel (2014–2019) • Sophie Wilmèsová (2019–2020) • Alexander De Croo (od 2020)

Autoritní data	BNF: cb15664809d (data) GND: 124770134 ISNI: 0000 0000 3629 2659 LCCN: n2007091253 NLI: 987011060425805171 NTA: 226724123 SUDOC: 088678547 VIAF: 57554570 WorldCat Entities: E39PBJx8G8Vd4QxXQyYXcYXGHC