 Ibis běloramenný | |
|---|---|
 Ibis běloramenný v letu | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 kriticky ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | brodiví a pelikáni (Pelecaniformes) |
| Čeleď | ibisovití (Threskiornithidae) |
| Rod | ibis (Pseudibis) |
| Binomické jméno | |
| Pseudibis davisoni (Hume, 1875) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ibis běloramenný (Pseudibis davisoni) je velký pták z čeledi ibisovití, který se kapsovitě vyskytuje ve zbytkových populacích v jihovýchodní Asii. Z důvodu ztráty přirozeného habitatu se jedná o kriticky ohrožený druh.
Systematika
Ibise běloramenného formálně popsal v roce 1875 britský přírodovědec Allan Octavian Hume jako Geronticus Davisoni.[2] Druhové jméno davisoni je připomínkou anglického ornitologa Williama Ruxtona Davisona.[3]
V minulosti byl taxon Pseudibis davisoni klasifikován jako poddruh Pseudibis papillosa (ibise bradavičnatého), a tedy znám jako Pseudibis papillosa davisoni,[4][5] nicméně mezi oběma druhy panují poměrně zásadní morfologické rozdíly (např. iris bradavičnatý má na zátylku červené bradavice[6]), takže jsou oba taxony dnes považovány za samostatné druhy. Ibis běloramenný je monotypický taxon, tzn. nejsou rozeznávány žádné poddruhy. Řadí se do rodu Pseudibis.[7]
Výskyt a početnost
Většina populace druhu se nachází v severní a východní Kambodži, zbytkové populace jsou přítomny i na jižním cípu Laosu a v Indonésii. Z řady zemí jako je Vietnam nebo Malajsie již zcela vymizel. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) v roce 2018 odhadoval celkovou populaci druhu na nejméně 1000 jedinců, což odpovídá asi 670 dospělcům. Stanoviště druhu představují močály a travnaté oblasti v blízkosti vodních ploch.[8]
Popis
Statný ibis dosahující délky těla kolem 68 cm. Má tlustý dlouhý rohovinový zobák, který je mírně zahnutý dolů. Většina opeření je tmavě hnědá se zelenofialovým odleskem, avšak na ramenech je peří bílé. Zadní část hlavy je modrá, a tato barva se táhne až k šíji, kde se proměňuje v bílou, která tvoří výrazný krční límec.[4][9]
Biologie
Potravu sbírá na močálech nebo jiných podmáčených stanovištích. V období sucha jsou pro ibise běloramenného zvláště důležité sezónně zaplavovaná území zvané trapaengs, kde mohou ibisi nalézt potravu.[10][8][11] Vedle obojživelníků sbírá i hmyz včetně larev nebo občas i menší obratlovce jako jsou úhoři, hadi nebo pijavice. V období dešťů se živí mj. žížalami a larvami brouků.[8]
Ohrožení
Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje ibise běloramenného za kriticky ohrožený druh. Populace druhu rapidně klesá a po celém areálu je rozšíření je značně roztříštěna. Na vině je hlavně destrukce habitatu, tzn. vysoušení močálů za účelem získání zemědělské půdy i naopak zaplavování vhodných stanovišť s cílem výstavby přehradních hrází. Zánik přirozených stanovišť ještě navíc podpořil lov dospělých jedinců i sběr vajec pro lidskou konzumaci. I přesto, že k lovu ibsiů dochází v menších měřítkách než v minulosti, ibisové jsou ohroženi nevhodnými rybářskými technikami místních obyvatel, ke kterému patří otrava části vodního toku nebo jeho zásah elektrickým proudem. Výskyt ibise běloramenného je spojován i kopytníky, kteří po sobě zanechávají spasené oblasti s krátkou trávou, které ibisům běloramenným vyhovují pro sběr potravy, takže úbytek těchto kopytníků má negativní vliv na ibise běloramenné.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ HUME, Allan Octavian. Stray feathers. Journal of ornithology for India and its dependencies. Calcutta: s.n, 1873. Dostupné online. S. 300. (anglicky)
- ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 131. (anglicky)
- ↑ a b HANCOCK, James A.; KUSHLAN, James A.; KAHL, M. Philip. Storks, Ibises and Spoonbills of the World. London: Christopher Helm Publishers, 2001. ISBN 978-1-4081-3499-3. S. 241–244. (anglicky)
- ↑ Holyoak, David. Comments on the classification of the Old World Ibises. Bulletin of the British Ornithologists' Club. 1970, roč. 90, čís. 3, s. 67–73. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ COLLAR J, Nigel; EAMES C, Jonathan. Head and sex-size dimorphism in Pseudibis papillosa and P.davisoni. BirdingASIA. 2008, roč. 10, s. 36. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Owls. Ibis, spoonbills, herons, Hamerkop, Shoebill, pelicans [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Pseudibis davisoni [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22697531A134189710.en. (anglicky)
- ↑ MATHEU, Eloïsa; DEL HOYO, Josep; KIRWAN, Guy M. White-shouldered Ibis (Pseudibis davisoni), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2023-11-30]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.whsibi1.01species_shared.bow.project_name. (anglicky)
- ↑ WRIGHT, H. L.; BUCKINGHAM, D. L.; DOLMAN, P. M. Dry season habitat use by critically endangered white‐shouldered ibis in northern Cambodia. Animal Conservation. 2010-01, roč. 13, čís. 1, s. 71–79. Dostupné online [cit. 2023-11-30]. ISSN 1367-9430. DOI 10.1111/j.1469-1795.2009.00301.x. (anglicky)
- ↑ WRIGHT, H. L.; COLLAR, N. J.; LAKE, I. R. Foraging ecology of sympatric white-shouldered ibis Pseudibis davisoni and giant ibis Thaumatibis gigantea in northern Cambodia. Forktail. 2012, roč. 28, s. 93–100. Dostupné online [cit. 2023-11-30].
Literatura
- HANCOCK, James A.; KUSHLAN, James A.; KAHL, M. Philip. Storks, Ibises and Spoonbills of the World. London: Christopher Helm Publishers, 2001. ISBN 978-1-4081-3499-3. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu ibis běloramenný na Wikimedia Commons 
Taxon Pseudibis davisoni ve Wikidruzích
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Ibis_běloramenný |
