Interpelace (z lat. interpellare = skákat do řeči, přerušovat dotazem[1]) je dotaz člena parlamentu na člena vlády, který má povinnost na něj odpovědět. Interpelace mají pravidelně určen svůj čas projednávání a jejich prostřednictvím vykonává moc zákonodárná kontrolu nad mocí výkonnou. Velmi známými a sledovanými jsou interpelace v britském parlamentu.
V České republice mohou na rozdíl od dob první republiky[2] interpelovat člena vlády jen poslanci, senátoři toto právo nemají.[3] Poslanec může interpelaci podat buď ústně přímo na schůzi sněmovny nebo i písemně prostřednictvím předsedy Poslanecké sněmovny, člen vlády má na odpověď lhůtu 30 dnů. Ústní interpelace se projednávají ve čtvrtek od 14:30 do 18:00 hodin, přičemž doba otázky nesmí překročit dvě minuty, odpověď na ni pět minut, doplňující dotaz jednu minutu a odpověď na něj dvě minuty. Při nespokojenosti poslance s odpovědí na písemně podanou interpelaci se věc projednává na schůzi sněmovny.[4]
Právo interpelace mají např. i poslanci Evropského parlamentu a odpovědi členů Rady i Komise se zveřejňují v Úředním věstníku.[5]
Reference
- ↑ Sládeček, V., Mikule, V./Suchánek, R., Syllová, J. Ústava České republiky. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, ISBN 978-80-7400-590-9, str. 687.
- ↑ § 52 Ústavní listiny Československé republiky
- ↑ Čl. 53 Ústavy České republiky
- ↑ § 110–112 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny
- ↑ Parlamentní interpelace Archivováno 18. 1. 2012 na Wayback Machine., EUR-Lex
Externí odkazy
Encyklopedické heslo Interpellace v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo interpelace ve Wikislovníku
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Interpelace |
