Iontový kanál je bílkovinný kanál v buněčné membráně, který skrz tuto membránu propouští určité anorganické ionty.[1] Svou povahou to je integrální membránový protein, přenos iontů přes membránu je vlastně usnadněná difuze, tedy pasivní proces nespotřebovávající energii. Tím se liší od buněčných pump.[2]
K typickým iontovým kanálům patří sodíkový kanál, draslíkový kanál či vápníkový kanál. Za výzkum jejich funkce a struktury bylo uděleno již několik Nobelových cen, obdrželi je E. Neher, B. Sakmann a nedávno také R. MacKinnon.[3] Iontové kanály umožňují mimo jiné šíření vzruchu v nervové soustavě.
Otevírání kanálů
Iontové kanály jsou často schopné se otevírat a zavírat v reakci na signály, jež k nim přichází. Podle signálu, jenž daný kanál ovládá, se rozlišují:[2]
- iontové kanály napěťově řízené (z angl. voltage-gated)
- iontové kanály řízené chemicky (pomocí navázání určitých látek, z angl. ligand-gated) – naváže se neurotransmiter, iont či např. nukleotid[1]
- iontové kanály řízené napětím i chemicky
- iontové kanály řízené mechanicky (reagující na mechanické podráždění, např. u smyslových buněk vnitřního ucha[3])
Reference
- ↑ a b Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání A D Smith. [s.l.]: The General editors, 1997. Dostupné online. ISBN 0-19-850673-2.
- ↑ a b KRMENČÍK, Pavel; KYSILKA, Jiří. Resorpce - toxicon [online]. Dostupné online.
- ↑ a b KODÍČEK, Milan. Biochemické pojmy: kanály iontové [online]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu iontový kanál na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Iontový_kanál |
