Ishar

Ishar je videoherní série vytvořená a distribuovaná francouzskou společností Silmarils^[1] pro platformy PC DOS, Amiga, Atari ST a Macintosh. Jedná se o trilogii, která navazuje na hru Crystals of Arborea z roku 1990 (ačkoliv i tato bývá někdy do série přiřazována).^[2] Jednotlivé díly žánrově spadají do RPG, odehrávají se ve fantasy prostředí a mají nádech adventury. Vyšly v době „zlaté éry dungeonů“ na začátku 90. let 20. století, kdy byl tento druh her poměrně rozšířený.^[3]

Všechny tři díly patří mezi tzv. „krokovací dungeony“ (pohyb není plynulý, odehrává se po skocích ve čtvercích) a boje probíhají v reálném čase (nejsou tedy tahové). Hráč ovládá družinu max. pěti postav, může vybírat z různých ras a povolání. Jak je u tohoto typu her typické, každá rasa a povolání má své specifické charakteristiky. Probíhalo zde střídání dne a noci, hostince a služby ve městech měly svou otevírací dobu (byla zde mj. i banka, kde si hráč mohl uložit peníze). Kvalitní zvukové i grafické zpracování přispívalo k atmosféře během hraní. První a druhý díl neobsahoval generátor postav, nebylo možné si zvolit parametry a vlastnosti u svých postav. Hráč začínal s jednou předvolenou postavou (princ Aramir v prvním a Zubaran ve druhém dílu) a poté mohl k sobě verbovat další postavy s již danými schopnostmi, na které natrefil v průběhu hraní. Ve třetím dílu série si již hráč mohl družinu vytvořit sám.^[3]

Studio Silmarils uvažovalo i o čtvrtém dílu pracovně nazvaném Ishar 4: Ishar Genesis,^[4] ale nakonec se projekt kvůli nedostatku času a peněz nezrealizoval. Již vytvořené lokace se použily později pro 3D akční videohru Asghan: The Dragon Slayer.^[1]

Hry

• Ishar: Legend of the Fortress (1992) - první díl patřil mezi inovativní hry, neboť většina příběhu se odehrávala ve venkovním prostředí (města, hory, lesy,...) a nikoli pouze v jeskyních, kryptách a kobkách (tzv. dungeonech), jak bylo do té doby zvykem^[1] (další RPG hrou s rozsáhlým venkovním prostředím byla Fate: Gates of Dawn).^[5] Další novinkou byly vztahy mezi postavami v družině, mohla se zde vyskytnout zášť až nenávist, láska a další vazby. Na to musel hráč brát zřetel. Příklad: ve hře bylo možné zbavit se postavy jejím zavražděním, což provedl jiný člen party. Pokud byla oběť někým oblíbená, dotyčný ji pomstil a vraha zabil. Nebo jiný příklad, kdy kněz odmítl seslat léčivé kouzlo na temného rytíře. Tyto aspekty z prvního dílu se vyskytují i v následujících pokračováních. Zajímavostí prvního dílu bylo, že uložení pozice nebylo zadarmo, hráč za „save“ musel oželet 1 000 zlatých, což zejména na začátku hry nutilo hráče k rozvážnosti. Ve hře bylo možné vypracovat si jednotlivé postavy maximálně na 10. úroveň (level).^[3]
• Ishar 2: Messengers of Doom (1993) - i druhý díl přinesl několik novinek, mezi ně patřilo využívání zvířat při plnění úkolů (např. pro objevení ostrova bylo třeba pustit sokola).^[3]
• Ishar 3: The Seven Gates of Infinity (1994) - ve třetím díle, který vynikal na svou dobu precizním grafickým zpracováním, se objevuje motiv cestování v čase. Ve hře se vyskytovaly teleportovací portály, které přenesly družinu v čase. Důležitou roli zde hrálo sledování hodin, neboť portály byly přístupné pouze v určitém časovém rozmezí.^[3]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Ishar 1 na old-games.cz