Iudicium duplex (lat.) označuje civilní soudní řízení, ve kterém mají účastníci na obou stranách sporu zároveň postavení žalobce i žalovaného. Takovým řízením je např. řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nebo společného jmění manželů. Žalobu proto může podat kterýkoli z účastníků právního vztahu, na druhou stranu soud není ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 občanského soudního řádu vázán žalobním návrhem, může přisoudit více nebo i něco jiného, protože způsob vypořádání vyplývá přímo ze zákona. Kterýkoli z účastníků může také později podat návrh na exekuci.[1]
Pojem pochází už z římského práva, kde měl identický procesní význam. Iudicium duplex se ovšem uplatňovalo nejen při rušení a vypořádání spoluvlastnictví nebo majetkového společenství spoludědiců, ale také mezi vlastníky sousedících pozemků v řízení zahájeném na základě mezní žaloby o určení hranic těchto pozemků.[2]
Reference
- ↑ DRÁPAL, Ljubomír; BUREŠ, Jaroslav, a kol. Občanský soudní řád I, II. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 1034, 2704.
- ↑ KINCL, Jaromír; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. Praha: C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-031-1. S. 157, 188, 301.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Iudicium_duplex |
