| Ivan Naumovyč | |
|---|---|
 Ivan Naumovyč | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1873 – 1879 | |
| Poslanec Haličského zemského sněmu | |
| Ve funkci: ??? – ??? | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Rusínský klub |
| Narození | 14. ledna 1826 Kizliv Rakouské císařství  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 16. srpna 1891 Novorossijsk Ruské impérium  Ruské impérium |
| Místo pohřbení | Lukjanivský hřbitov |
| Náboženství | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ivan Naumovyč, v dobové české publicistice též Ivan Naumovič, cyrilicí Іван Наумович, polsky též Iwan Naumowycz (14. ledna 1826 Kizliv[1] – 16. srpna 1891 Novorossijsk[1]), byl rakouský řeckokatolický, později pravoslavný duchovní a politik rusínského (ukrajinského) původu (ovšem zastánce kulturní a jazykové orientace na Rusko) z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Biografie
Byl jedním z hlavních představitelů rusofilského směru mezi haličskými Rusíny. Působil jako kněz, vydavatel listu Nauka. Propagoval kulturní a jazykovou orientaci východoslovanské populace v Haliči na Rusko. V roce 1866 začal v tomto duchu vydávat noviny Slovo. V roce 1874 se podílel na vzniku osvětového spolku Tovarystvo imeni Michaila Kačkovskoho.[2] Působil i jako spisovatel.[3] Koncem 60. let se uvádí jako duchovní na farnosti Hrosěnka.[4]
Angažoval se taky politicky. Zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu.[4] Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu), kam usedl v prvních přímých volbách roku 1873, za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Tarnopol, Zbaraj, Skałat atd.[5] V roce 1873 se uvádí jako Johann Naumowicz, řeckokatolický farář, bytem Skalat.[6] V parlamentu zastupoval provládní rusínský blok.[7] Ten v roce 1873 čítal 15-16 poslanců (jeden poslanec, Stepan Kačala, kolísal mezi rusínským a polským táborem). Naumovyč náležel mezi deset rusínských poslanců z řad řeckokatolického kléru.[8] Rusíni zpočátku v roce 1873 tvořili jen volnou skupinu, která v parlamentu vystupovala jako spojenec německorakouské centralisticky a liberálně orientované Ústavní strany. Brzy však vznikl samostatný Rusínský klub.[9] Jako člen Rusínského klubu se uvádí i v roce 1878.[10]
V roce 1882 získal publicitu jako účastník procesu, ve kterém byla skupina jedenácti haličských Rusínů žalována z velezrady. Popudem byla snaha jedné malé řeckokatolické komunity přestoupit k pravoslaví. Soud kladl obžalovaným za vinu, že šlo o širší plán, v jehož rámci chtěli odtrhnout východní Halič od monarchie a připojit ji k Rusku. Naumovyč byl mezi podezřelými z iniciování této akce.[3] V důsledku svých názorů prezentovaných v rámci obhajoby byl exkomunikován z řeckokatolické církve.[11] Potom se přestěhoval do Ruska.[12]
Zemřel v srpnu 1891. V roce 1894 mu byl v Kyjevě odhalen pomník nákladem Slovanského spolku.[1]
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Iwan Naumowycz na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ a b c Odhalení Naumovičova pomníku v Kyjevě. Národní listy. Říjen 1894, roč. 34, čís. 275, s. 2. Dostupné online.
- ↑ BUDNIKOVA, Natalia: The Language History of the Galician Russophiles [online]. dk-galizien.univie.ac.at [cit. 2015-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Rusínský proces ve Lvově. Světozor. Srpen 1882, roč. 16, čís. 32, s. 383. Dostupné online.
- ↑ a b Ze Lvova. Národní listy. Leden 1867, roč. 7, čís. 26, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&size=45&page=282
- ↑ Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662
- ↑ Poláci na říšské radě. Posel z Prahy. Duben 1874, čís. 85, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Senatspräsident i. P. Basil Ritter v. Kowalski. Neue Freie Presse. Březen 1911, čís. 16730, s. 12. Dostupné online.
- ↑ Strany na říšské radě. Posel z Prahy. Duben 1878, čís. 90, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Ze Lvova. Národní listy. Prosinec 1884, roč. 24, čís. 350, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Todesfälle. Das Vaterland. Srpen 1891, roč. 32, čís. 227, s. 4. Dostupné online.
- Řeckokatoličtí duchovní
- Pravoslavní
- Ukrajinští novináři
- Ruští novináři
- Ukrajinští spisovatelé
- Ruští spisovatelé
- Členové Rusínského klubu
- Poslanci rakouské Říšské rady
- Poslanci haličského zemského sněmu
- Narození v roce 1826
- Úmrtí v roce 1891
- Narození 14. ledna
- Úmrtí 16. srpna
- Rakousko-uherští politici ukrajinské národnosti
- Úmrtí v Novorossijsku
- Pohřbení na Lukjanivském hřbitově
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Naumovyč |
