K judu ho přivedla tragédie, která postihla maďarskou judistickou reprezentaci v roce 1966. Při pádu dopravního letadla v Bratislavě zahynuli všichni členové maďarské reprezentace v judu. Do té doby se věnoval klasickému zápasu a tomuto olympijskému stylu byl věrný i nadále. Judo měl pouze jako doplňkový sport v armádním klubu Honvéd Budapešť, kde se připravoval. V roce 1972 se pokoušel kvalifikovat na olympijské hry v Mnichově v judu, ke které mu nakonec zabránila zlomenina nohy. Od roku 1973 se specializoval na judo, ale technické nedostatky mu dlouho bránily k mezinárodním úspěchům. Velmi mu v tomto směru pomohly návštěvy Japonska, kde se naučil některé techniky efektivně využívat. V olympijském roce 1976 zaznamenal výkonnostní progres a k titulu mistra Evropy přidal v témže bronzovou olympijskou medaili v judu na olympijských hrách v Montrealu. Od roku 1978 se věnoval trenérské práci v armádním klubu Honvéd po boku svého bývalého trenéra Ference Moravecze. Aktivní sportovní kariéru však ukončil až v roce 1981. Po pádu komunistického režimu se přesunul do Paksi, kde v roce 1992 připravil k zisku zlaté olympijské medaile Antala Kovácse.
Judo na LOH
