| Jacques Tati | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Jacques Tatischeff |
| Narození | 9. října 1907  Le Pecq, Yvelines |
| Úmrtí | 4. listopadu 1982 (ve věku 75 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Starý hřbitov v Saint-Germain-en-Laye |
| Choť | Micheline Winter (1944–1982) |
| Děti | Sophie Tatischeff |
| Rodiče | George Emmanuel Tatischeff a Marcelle Claire van Hoof |
| Významné role | pan Hulot |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jacques Tati (9. října 1907, Le Pecq – 5. listopadu 1982, Paříž), vlastním jménem Jacques Tatischeff, byl francouzský režisér, scenárista, herec a komik.
Život
Tati byl francouzsko-rusko-nizozemsko-italského původu. Jeho otec Georges Emmanuel Tatischeff, narozen roku 1875 v Paříži, byl synem Dmitrije Tatiščeva (rusky Татищев), ruského ambasadora v Paříži, a Francouzky Rose Anathalie Alinquantové. Jeho matka Marcelle Claire van Hoffová byla italsko-nizozemského původu.
Dílo
Jako herec začínal v krátkých filmech, později se rozhodl kromě hraní také režírovat. Jeho režisérským debutem byl krátký film Škola pošťáků v roce 1947, kde vytvořil postavu pošťáka Françoise. Tato postava se objevila také o dva roky později v Tatiho prvním celovečerním filmu Jede, jede poštovský panáček. O čtyři roky později, v roce 1953, přišel Tati s dalším celovečerním filmem Prázdniny pana Hulota, v němž sám ztvárnil hlavní postavu milého pana Hulota (výsl. [ilot]), která ho posléze proslavila po celém světě. V roce 1958 natočil vynikající komedii Můj strýček, která získala Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Dalším jeho celovečerním filmem bylo Playtime v roce 1967, které ale úspěchu Mého strýčka nedosáhlo. Playtime byl nejnáročnějším a nejnákladnějším Tatiho projektem, který skončil komerčním fiaskem a téměř osobním bankrotem tvůrce.[1]
V roce 1971 se objevil ve snímku Pan Hulot jede na výstavu, ale ani tímto snímkem jeho jemný humor neporazil soudobé dynamické komedie. Naposledy si Tati zahrál v roce 1974 ve filmu Parade.[2] V roce 2008 Česká televize uvedla několik jeho filmů, mj. unikátní restaurovanou verzi filmu Jede, jede poštovský panáček (při restaurování spolupracovali i Tatiho potomci, režisérka Sophie Tatischeffová a producent Pierre Tati)[3] a restaurovaný film Playtime se stopáží 125 minut, blížící se původnímu Tatiho záměru.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ LENNON, Peter. My holiday with Monsieur Hulot. The Guardian. 2003-07-23. Dostupné online [cit. 2023-04-24]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ Parade (1973) [TV film]. FDb.cz [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online.
- ↑ Jede, jede poštovský panáček - iVysílání | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Playtime - iVysílání | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques Tati na Wikimedia Commons 
Osoba Jacques Tati ve Wikicitátech- Jacques Tati ve Filmové databázi
- Jacques Tati v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jacques Tati v Internet Movie Database (anglicky)
- (francouzsky)(anglicky) Neoficiální web
- (anglicky) Jacques Tati na webu čtvrtletníku Senses of Cinema
- (anglicky) Tatiho životopis na webu University Berkeley
- (anglicky) Tatiho profil na FilmsdeFrance.com
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Jacques_Tati |
