Jan Budík

Jan Budík, krycím jménem inženýr Hodina (5. července 1905 – 29. října 1984), byl významnou osobností československé radiotelegrafní scény^[1] a účastník Československého protinacistického odboje.

Život

Studia a první praktické zkušenosti

V roce 1923 ukončil středoškolská studia, v roce 1927 studia na Vysoké škole elektrotechnické v Praze. Dne 24. ledna 1930 získal jakožto radioamatér volací znak OK1AU. Tento nadšený radioamatér a úspěšný závodní veslař zahájil svoji odbornou karieru u firmy Radio Havel, kde mu byla svěřena konstrukce krátkovlnných radiostanic.^[1]

Práce pro 2. oddělení Hlavního štábu MNO

Od roku 1936 pracoval Jan Budík jako civilní zaměstnanec (konstruktér)^[1] 2. oddělení Hlavního (Generálního) štábu MNO.^[2] Tady se podílel nejen na vývoji radiostanic a odposlechových zařízení, ale rovněž zkoumal obdobné stanice zabavené agentům cizích států na území Československa.^[1] Toto oddělení obstarávalo v Československu rozvědné informace vojenského charakteru.^[2] O použití rádiového spojení pro zpravodajské účely se toto oddělní začalo zajímat až od následujícího roku (tj. od roku 1937).^[2] Ing. Jan Budík byl zkušeným technikem, s bohatými technickými znalostmi i provozními zkušenostmi, které získal jako úspěšný radioamatér a byl dokonce autorem laboratorního vzorku agenturní radiové stanice, s níž se ještě stačila uskutečnit série provozních zkoušek.^[2] Vybudovat agenturní radiokomunikační službu se ale 2. oddělení MNO již do 15. března 1939 nepodařilo uskutečnit.^[2] Dne 14. března 1939 opustila posledním letadlem startujícím z Prahy v posledním dni svobodného Československa skupina jedenácti zpravodajských důstojníků v čele s plukovníkem Františkem Moravcem republiku a odletěla do Londýna.^[2] Ačkoliv již v březnu 1939 nabídl plukovník František Moravec Ing. Janu Budíkovi účast na této letecké misi, Budík z rodinných důvodů tuto nabídku emigrace odmítl.^[2] Skupina zpravodajských důstojníků opouštějících Československo tak neměla ve svých řadách žádného odborníka na rádiové spojení, neboť Ing. Jan Budík byl tehdy jediným rádiovým odborníkem zpravodajského oddělení Generálního štábu.^[2]

Ilegální činnost

Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava Jan Budík zničil část jemu svěřeného materiálu a zbytek pak ukryl pro potřeby protiněmeckého odboje.^[1] Německou nabídku práce na dalších radioprojektech sice naoko přijal, ale ve skutečnosti začal spolupracovat s ilegály, především s odbojovou skupinou Tři konšelé.^[1] Koncem června 1939 byla Němci rozkryta (odhalena) Schmoranzova skupina tiskových tajemníků, v létě 1939 došlo k rozsáhlému zatýkání jejích členů a mezi jinými byl v této souvislosti dne 14. prosince 1939 zatčen i Jan Budík.^[1]

Věznění a konec druhé světové války

Německé vyšetřovací orgány odhalily jenom menší část Budíkových odbojových aktivit, takže jeho zapojení do ilegálních protiněmeckých struktur (a jeho pomoc odboji) nebylo plně prozrazeno.^[1] Na rozdíl od některých účastníků odboje vyvázl Jan Budík s vcelku krátkým trestem vězení, ale přesto strávil zbytek druhé světové války v různých německých káznicích.^[1] Konce druhé světové války se dočkal v koncentračním táboře Buchenwald osvobozeném dne 11. dubna 1945 americkými jednotkami (ARCENT, tzv. třetí armáda, 89. infantérie).^[1]

Odkazy

Reference

Literatura

• HANÁK VÍTĚZSLAV, OK1HR. Muži a radiostanice tajné války. Dvůr Králové nad Labem: Elli print, 2002. ISBN 80-239-0322-5. Kapitola INŽENÝR HODINA, s. 112–114. 

Externí odkazy

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.