Jan Drda

Jan Drda
Jan Drda
Narození	4. dubna 1915 Příbram Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. listopadu 1970 (ve věku 55 let) Dobříš Československo Československo
Místo pohřbení	Dobříš
Povolání	spisovatel, scenárista, dramatik, novinář, publicista a politik
Alma mater	Univerzita Karlova
Témata	žurnalistika
Ocenění	Státní cena Klementa Gottwalda
Politická příslušnost	Komunistická strana Československa
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Drda (4. dubna 1915^[1] Příbram – 28. listopadu 1970 Dobříš) byl český novinář, politik, spisovatel-prozaik a dramatik. Laureát Státní ceny (1949, 1953) a zasloužilý umělec (1965).^[2]

Životopis

Narodil se v Příbrami jako syn kamnářského pomocníka Josefa Drdy a švadleny Antonie, roz. Filipové. Matka zemřela, když bylo Janovi šest let^[3]. Otec se po rozpadu svého druhého manželství dal na pití a od dětí odešel. Jana a jeho sestru Marii pak vychovával dědeček. Měl se vyučit klempířem, ale jeho babička prosadila, aby studoval na klasickém gymnáziu v Příbrami, kde roku 1934 maturoval a začal studovat filologii na pražské Karlově univerzitě.

Od mládí psal povídky i hry pro ochotnické divadlo. Studium filologie nedokončil, zato už od roku 1932 přispíval do novin a časopisů. Svoji románovou prvotinu Městečko na dlani vydal v 25 letech. V letech 1937 až 1942 byl redaktorem Lidových novin, do kterých přispíval fejetony, črtami a reportážemi. Po osvobození pokračoval ve Svobodných novinách (přejmenované Lidové noviny), později v deníku Práce, aby se v roce 1948 vrátil do Svobodných novin, tentokrát jako jejich šéfredaktor (do roku 1952).

Roku 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa, nicméně inklinoval k ní již před druhou světovou válkou a již tehdy tvrdil, že bude třeba pozavírat některé spisovatele, kteří se stavěli proti komunistickému vidění světa.^[4] Po Únoru 1948 zastával významné kulturní i politické funkce. V roce 1955 obdržel Řád republiky.^[5]

Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. Mandát obhájil ve volbách v roce 1954 a v parlamentu zasedal až do konce funkčního období, tedy do roku 1960.^[6][7] V letech 1949 až 1956 byl předsedou Svazu československých spisovatelů. Společně s Václavem Řezáčem se podíleli na vylučování nekomunistických autorů ze svazu spisovatelů, u některých z nich má podíl i na jejich odsouzení a věznění.^[4] Drda a Řezáč nevybíravě postupovali zejména proti katolicky orientovaným a ke katolicismu inklinujícím autorům jako byli Jakub Deml, Jan Zahradníček, Václav Renč nebo Bohuslav Reynek.^[4] Dvojice Drda a Řezáč si v této době vysloužila posměšnou přezdívku „Drzáč“.

Významná byla i jeho spolupráce s filmem, především se uplatnil jako autor námětů a scénářů. Ke konci života byl šéfredaktorem týdeníku Svět práce, který v roce 1968 sám založil. Postavil se proti invazi vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 a následné okupaci Československa, za což byl hned roku 1969 z tohoto místa vyhozen. Dne 25. srpna 1968 v Rudém právu vyšel v souvislosti s příchodem sovětských vojáků Drdův článek s názvem „Nezkřivte jim ani vlas, nedejte jim ani kapku vody“. Řada lidí se tímto poselstvím řídila a okupantům, kteří měli problémy se zásobováním, odmítala vodu dávat. Zemřel na infarkt za volantem svého auta na křižovatce v Dobříši a je pohřben na místním hřbitově. Jeho pohřbu se zúčastnilo na dva tisíce lidí.^[8]

Památka

28. listopadu 2020 byla na jeho rodném domě v Příbrami v Žižkově ulici odhalena pamětní deska.^[9]

Rodina

Oženil se již za druhé světové války, s manželkou vychoval čtyři děti^[10]: nejstarší syn Petr Drda (* 1944) vystudoval archeologii a je významným specialistou na keltskou a laténskou kulturu. Starší dcera vystudovala lékařství. Mladší syn Jakub (* 1951) studoval žurnalistiku a stal se publicistou a redaktorem^[11]. Nejmladší dcera Světlana (* 1953) vystudovala češtinu a francouzštinu na filozofické fakultě UK. V rodinné tradici písemnictví pokračuje vnuk Adam Drda.

Dílo

Próza

• Městečko na dlani, 1940 – obraz městečka Rukapáň (ve skutečnosti autorova rodná Příbram) těsně před první světovou válkou; šťastné i smutné osudy města i jednotlivých obyvatel
• Živá voda, 1942 – román o životě umělecky založeného venkovského chlapce v poválečných letech
• Putování Petra Sedmilháře, 1943 – román, příběh nemanželského chlapce, nyní sirotka a tuláka, který hledá svého neznámého otce a vymýšlí si o něm fantastické příběhy
• Svět viděný zpomaloučka, 1943 – knižní vydání výboru z jeho tvorby pro Lidové noviny
• Listy z Norimberka, 1946 – kniha fejetonů, tématem Norimberský proces
• Němá barikáda, 1946 – soubor povídek, téma druhé světové války
• Kuřák dýmky, 1948
• Dětství soudruha Stalina, 1953 – životopisná črta o Stalinově životě až do jeho 16 let
• Krásná Tortiza, 1952 – sbírka povídek (Státní cena za rok 1953^[12])
• Jednou v máji, 1958 – román pro mládež o obraně Trojského mostu ve dnech květnového povstání, hrdinství jeho obránců z lidu
• České pohádky, 1959 – 12 lidových pohádek s ilustracemi Josefa Lady
• Posvícení v Tramtárii, 1972 – 3 pohádky (Posvícení v Tramtárii, Sláva a pád Matesa Přespolňáka a O třech králích, jak panovali jeden za druhým, a o princeznách Pyšnilce, Fintilce a Brebentilce, jak na ně Modroočka pěkně vyzrála); poslední autorovo dílo, formou navazuje na Hrátky s čertem; většinou motiv neschopného starého krále a rozumnějšího nástupce
• České lidové hádanky v podání Jana Drdy: pro čtenáře od 6 let, 1984
• Nedaleko Rukapáně, 1989 – posmrtně vydaný výběr z autorových povídek
• Milostenky nemilostivé, 1995 – sbírka soudniček z let 1939–40

Dramatická tvorba

• Magdalenka, 1941 – jednoaktová komedie
• Jakož i my odpouštíme, 1941 – hra o třech jednáních
• Romance o Oldřichu a Boženě, 1953 – komedie s dobově poplatným tématem – milostný příběh kombajnéra Oldřicha a svazačky Boženy
• Hrátky s čertem, 1946 – jinotajná báchorka, komedie o 10 obrazech, zfilmována a zpracována jako opera i loutková hra, premiéra ve Stavovském divadle
• Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, 1960 – komedie o 8 obrazech, polepšený čert pomůže odhalit ďábla převlečeného za faráře
• Jsou živí, zpívají, 1961 – opět téma Květnového povstání

Filmové scénáře a náměty

• Druhá směna, 1940 – námět
• Městečko na dlani, 1942 – námět. Nezfilmováno v Příbrami, ale v Ronově nad Doubravou.
• Děvčica z Beskyd, 1944 – scénář
• Znamení kotvy, 1947 – námět a scénář
• Němá barikáda, 1949 – námět a scénář (Drdovi udělena v roce 1949 Státní cena za námět^[13])
• Hrátky s čertem, 1956 – námět a scénář
• Dařbuján a Pandrhola, 1959 – námět a scénář
• Vyšší princip, 1960 – námět a scénář
• Zlaté kapradí, 1963 – námět
• O princezně Jasněnce a létajícím ševci, 1987 – námět
• Nejkrásnější hádanka, 2008 – námět

Rozhlasové adaptace

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

• 1993 O princezně Jasněnce a ševci, který létal, na motivy pohádky Jana Drdy napsal František Pavlíček, hudba Petr Skoumal, dramaturgie Eva Košlerová, režie Maria Křepelková. Hráli: Magdalena Reifová, Jan Šťastný, Vladimír Brabec, Vladimír Dlouhý, Věra Galatíková, Ladislav Trojan, Petr Štěpánek, Sylva Turbová a Eduard Cupák. Český rozhlas^[14]

Odkazy

Reference

Literatura

• Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 118, 186–7, 216, 225
• Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 96–99. 
• Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež / redakce Otakar Chaloupka. Praha: Albatros, 1985. S. 81–84. 
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 597–598. 
• Josef Fryš: Dvanáct osudů dvou staletí, 272 stran, Příbram 2006 Spolu s jedenácti dalšími osobnostmi poprvé zpracované životní osudy Jana Drdy, doplněno fotografiemi
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 131. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 257. 
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 215, ISBN 978-80-7388-552-6
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot–Dvo. Praha: Libri, 2011. 339–466 s. ISBN 978-80-7277-451-7. S. 372–373. 
• VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Drda na Wikimedia Commons
• Osoba Jan Drda ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Drda
• Jan Drda v databázi Středočeské vědecké knihovny
• Jan Drda ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Jan Drda na Kinoboxu
• Životopis Jana Drdy

Autoritní data

AbARTP: 9730 Biblio: d7cf4c65-c86c-4c26-8a43-47dccc317ae2, 2a443ba8-f5ce-446b-b5be-cde772b5682a NKC: jk01023037, jo2011541087 BIBSYS: 90713138 BNE: XX1110569 BNF: cb12960320p (data) CiNii: DA15626107 GND: 124429939 ISNI: 0000 0001 0781 6318 LCCN: n84004309 LNB: 000153848 NDL: 00512957 NLI: 987007260506805171 NSK: 000093355 NTA: 074002775 PLWABN: 9810575218805606 SNK: 174105, 174106 SUDOC: 101882564 VIAF: 163185334 WorldCat Entities: E39PBJvxvJKrKwtWcQqPYk9xDq