| Jan Hostivít Pospíšil | |
|---|---|
 Jan Hostivít Pospíšil | |
| Narození | 30. května 1785 Kutná Hora České království  České království |
| Úmrtí | 8. října 1868 (ve věku 83 let) Hradec Králové Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Povolání | překladatel, tiskař a vydavatel |
| Choť | Kateřina Antonie Pospíšilová |
| Děti | Jaroslav Pospíšil Antonie Dušánková[1] Kateřina Herrmannová Marie Zeisková |
| Příbuzní | Jaroslav Pospíšil (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Hostivít Pospíšil (30. května 1785 Kutná Hora[2] – 8. října 1868 Hradec Králové) byl český tiskař, nakladatel a knihkupec. Roku 1808 koupil tiskárnu v Hradci Králové a vybudoval z ní centrum obrozenecké kultury. Otevřel i pobočky v Pardubicích, Chrudimi a v Praze. Jeho nákladem vyšlo přes 400 knižních titulů, mimo jiné Komenského Orbis pictus v pěti jazycích v úpravě Josefa Chmely a roráty ve skvostné vazbě. Vydal také množství kramářských písní, modliteb, duchovních písní a výročních zpráv gymnázií. Přeložil několik povídek z němčiny. Patřil k významným obrozencům a k nejvýznamnějším českým tiskařům 19. století; požíval velké úcty.
Život
Narodil se jako Jan Pospíšil 30. května 1785 v Kutné Hoře ve velmi chudé rodině.[3] Ve škole absolvoval jen tři třídy, protože kvůli obživě rodiny musel pást krávu.[4] Jeho štěstím ale bylo, že se dostal do učení ke kutnohorskému knihtiskaři Františku Korcovi. Po vyučení byl přijat jako písař k šepmistrovskému úřadu.[p 1] Během napoleonských válek nakrátko vstoupil do dobrovolnického sboru myslivců, kde získal hodnost strážmistra; brzy se ale vrátil zpět do úřadu.[3]
Roku 1808 se oženil s Kateřinou Ptačovskou z Kutné Hory a z prostředků poskytnutých tchánem koupil malou tiskárnu v Hradci Králové.[3] Do té doby zanedbaný podnik se pod novým vedením rychle rozvíjel. Pospíšil zprvu tiskl především na zakázku — úřední formuláře, oběžníky, výroční zprávy gymnázií (Hradec Králové, Litomyšl, Rychnov nad Kněžnou, Broumov), modlitby, duchovní a kramářské písně.[5] V Hradci Králové se brzy spřátelil s místními obrozenci, jako byli Josef Liboslav Ziegler, Josef Chmela a Václav Kliment Klicpera. S jejich pomocí založil roku 1818 nakladatelství českých knih.[3] Vydavatelská činnost byla tehdy nevýnosná a riziková, řada knih se prodala se ztrátou. Honorářem pro autora byla často jen sláva a volné výtisky, které mohl prodávat.[5]
V Pospíšilově tiskárně vzniklo brzy středisko obrozenecké literatury. Vydávaly se práce Klicpery, Rettigové, Hanky, Pešiny a dalších, někdy samostatně, jindy v rámci almanachů (1823–25). Profesor Josef Chmela prováděl korektury a zpočátku i sázel některé práce. Pro svou pohostinnost získal Pospíšil od profesora Zieglera přezdívku Hostivít, kterou od té doby používal ve svém jménu.[3]
Roku 1815 byl obžalován za nepovolené šíření kramářské písně Ach škoda, přeškoda, že těch šajnů není, která připomínala nedávný státní bankrot, a za trest musel strávit osm dní ve vězení.[6]
Roku 1826 koupil od vdovy Veroniky Šollové koncesi na knihkupectví v Praze. První dva roky ho vedl pod původním jménem, později pod svým. Roku 1830 převzal vydávání časopisu Jindy a nyní, po roce 1834 přejmenovaného na Květy české. Pražskou tiskárnu předal roku 1842 svému nejstaršímu synu Jaroslavu.[3]
V roce 1849 (podle jiných zdrojů již 1842)[7] otevřel rovněž tiskárnu v Pardubicích a zakrátko ji přestěhoval do Chrudimi.[3]
Pospíšil patřil k významným nakladatelům i představitelům kultury ve východních Čechách. Vydal přes čtyř sta knižních titulů.[3] Vždy si dával záležet i na vnějším vzhledu knih. K jeho známým publikacím patřil např. Orbis pictus v pěti jazycích v úpravě Josefa Chmely nebo skvostné roráty;[3] uváděl ale také do literatury mladé české autory. Roku 1848 vydal první hradecký časopis, Polabský Slovan. Podpořil časopis Čechoslav, vydávaný Josefem Jaroslavem Langerem. Požíval velké úcty. K jeho hostům patřil např. František Palacký, ale i slovenští buditelé Jozef Miloslav Hurban a Ľudovít Štúr.[5]
Roku 1856 přenechal tiskárny synům a odešel do důchodu (na výměnek).[3] Závěr jeho života byl těžký. Roku 1864 ovdověl. V posledních letech byl známý tím, že na procházkách po Hradci Králové rozdával náhodným kolemjdoucím knihy.[8] Zemřel v Hradci Králové 8. října 1868,[3] pohřben byl v Kuklenách.[5]
Rodina
Pospíšil měl čtrnáct dětí, z nichž se dvanáct dožilo dospělosti.[4]
- Syn Jan Jaroslav Pospíšil (1812–1889) byl ředitelem a později majitelem pražského nakladatelství.[5]
- Dcera Antonie Dušánková (1818[9]–1900)[10] se provdala do Plzně. V letech 1877–90 upravila několik vydání Domácí kuchařky M. D. Rettigové.[5]
- Syn Ladislav převzal tiskárnu v Hradci Králové. Jeho syn Ladislav Jan Pospíšil (1848–1893) rovněž pokračoval v rodinném podniku a jako dlouholetý komunální politik se zasloužil o zboření královéhradeckých hradeb.[11]
- Vnuk Ignát Herrmann (1854–1935), syn dcery Kateřiny, se proslavil jako novinář a spisovatel.[12] J. H. Pospíšilovi věnoval mimo jiné kapitolu Když si dědeček babičku bral v knize Tré kapitol z maloměstského života.[13]
Dílo
Přeložil následující literární díla:[14]
- Georg Reinbeck: Usslechtilá Pawlinka, aneb, Prawá cnost wssude sstěstj dogde (1834, 1844)
- Christoph von Schmid: Josafat, syn krále Indického : přjběh ze starowěkosti křesťanské, od spisowatele Genowefy (1840, 1853)
- Christoph von Schmid: Stařeček z hor : powjdka pro djtky (1841)
- Christoph von Schmid: Hirlanda, Vévodkyně z Bretaně, aneb, Tak vítězí ctnost a nevinnost : příběh příkladný a pohnutlivý ze starožitnosti pro mladé i staré (1846, 1864)
Byl rovněž autorem oslavných jubilejních publikací:
- Zpěw srdce wděčného, který vrozenému a wysoce wáženému wlastency Pánu Panu Emanuelowi Dawidowi, měssťanostowi, a saudcowi kryminálnjho auřadu w králowském kragském a weysadnjm městě Plzni obětuge Jan Hostiwit Pospjssil (1840)
- Výjev citů k padesátému dni narození, jejž dne 14. července 1858 slaví blahorodý pán pan Josef Jaromír Štětka, doktor lékařství z Hory Kutné (1858)
Reference
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených fary Hradec Králové, sign. 51-14, ukn 3048, s. 21. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d e f g h i j k Jan Hostivít Pospíšil. Květy. 1868-10-29, roč. 3, čís. 44, s. 350. Dostupné online [cit. 2012-06-16].
- ↑ a b ŠIMEK, Robert. Z pasáčka nejvýznamnějším tiskařem 19. století (profit.tyden.cz)
- ↑ a b c d e f PEŠEK, Josef. Jan Hostivít Pospíšil. Národní listy. 1938-10-09, roč. 78, čís. 277, s. 7. Dostupné online [cit. 2012-06-16].
- ↑ Do vězení za písničku. Národní listy. 1940-11-22, roč. 80, čís. 319, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-06-16].
- ↑ Jan Hostivít Pospíšil (www.knihovna-cr.cz)
- ↑ POSPÍCHALOVÁ, Helena. Cesta šepmistrovského písaře Jana Pospíšila z Kutné Hory do Hradce Králové (kutnohorsky.denik.cz)
- ↑ Ptejteseknihovny
- ↑ Obnova. 1900-06-08, roč. 6, čís. 23, s. 2. Dostupné online [cit. 2014-05-10]. (dostupné jen v NK ČR). Že se zpráva týká právě jí, dokládá předchozí článek, viz Obnova. 1896-12-31, roč. 2, čís. 94, s. 4. Dostupné online [cit. 2014-05-10]. (rovněž dostupné jen v NK ČR)
- ↑ † Jan Ladislav Pospíšil. Národní listy. 1893-03-08, roč. 33, čís. 67, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-06-16].
- ↑ amaterskedivadlo.cz
- ↑ Dvě bibliofilské knížky. Národní listy. 1930-02-09, roč. 70, čís. 39, s. 11. Dostupné online [cit. 2012-06-16].
- ↑ Podle katalogu NK ČR
Vysvětlivky
- ↑ Šepmistr byl purkmistr (starosta) v horním městě, kterým byla mj. Kutná Hora. Viz Šepmistr. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1906. Dostupné online. Svazek 24. S. 586.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Hostivít Pospíšil na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Pospíšil (Jan Hostivít a potomci) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Hostivít Pospíšil
- Jan Hostivít Pospíšil v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Rodokmen Jana Hostivíta Pospíšila na Geni.com
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Hostivít_Pospíšil |
