| Jan Pelár | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. května 1844 Hošťálková |
| Úmrtí | 10. ledna 1907 (ve věku 62 let) Brňov |
| Povolání | hudebník klarinetista |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Pelár, též Pellar (25. května 1844 Hošťálková[1] – 10. ledna 1907 Brňov[2] (místo úmrtí se nyní nachází v katastru obce Bystřička)) byl valašský hudebník a klarinetista. Ve své době byl nejproslulejším hudebníkem Valašska. Věhlas získal hlavně svými vystoupeními na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze roku 1895, kde si jej v expozici valašské dědiny do hospody „Na posledním groši" přišla poslechnout řada slavných osobností. V roce 1969 se stal první osobností pohřbenou na Valašském Slavíně ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm.
Život
Jan Pelár (původním jménem Pellar) se narodil v evangelické rodině nádeníka a muzikanta Josefa Pellara a jeho ženy Marianny, rozené Zemánkové.[1][p 1] Jan byl nejstarší ze šesti dětí, z nichž jen tři se dožily dospělého věku.[3] Vychodil evangelickou školu, na které byl jeho dědeček učitelem, poté se měl vyučit řezníkem.
Byl ženat s Rozálií, rozenou Žambochovou (1842–1884), se kterou měl tři děti (čtvrté dítě, nejstarší dcera byla uváděna jako nevlastní). Rodina žila do roku 1881 v Malé Bystřici, kde byl Jan Pelár hostinským. Z Malé Bystřice se rodina přestěhovala do Bystřičky, kde si Jan Pelár otevřel obchod se smíšeným zbožím. Po smrti manželky se již neoženil, v letech 1888–1891 byl hostinským v Růžďce.[3]
Pelár se poprvé proslavil (poté, co hrával pouze v okolí Bystřiček) na Národopisné výstavě ve Vsetíně (14. – 28. srpna 1892). Vrcholem se stala v roce 1895 Národní výstava českoslovanská v Praze, kde se svou kapelou hrál ve valašské hospůdce „Na posledním groši“. Jan Pelár byl tiskem označen jako „snad nejrázovější postava naší výstavy“ a jeho portrét namaloval Adolf Liebscher.[4] Traduje se, že Pelárovi zde hrozil zákaz hraní, protože neměl průkaz způsobilosti, který by osvědčoval jeho schopnost hrát. Tento průkaz mu měl na místě vystavit hudební skladatel Karel Weiss.[5]
V roce 1900 byl jako jeho bydliště zaznamenán Brňov, kde žil se svými dětmi.
Dílo (knižně)
- Výstavní zpěvník Jana Pelára na paměť Národopisné výstavy českoslovanské v Praze 1895. Z rukopisné sbírky Jana J. Nymburského vybral a k vydání připravil Zdeněk Mišurec, 1995
Posmrtné pocty
- Jan Pelár byl první osobností pohřbenou v roce 1969 na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm, kam byly jeho ostatky přeneseny z Pržna.[6]
- V roce 2007 byla Janu Pelárovi v Bystřičce odhalena pamětní deska[7]
Odkazy
Poznámky
- ↑ U záznamu o narození a křtu Jana Pelára je uvedeno, že se Pavel Pellar prohlašuje za otce. Ke sňatku tedy došlo až po narození syna Jana.
Reference
- ↑ a b Matrika narozených, Hošťálková 1831–1872, snímek 96, Záznam o narození a křtu
- ↑ Evang. matrika zemřelých, Pržno 1868–1911, snímek 173
- ↑ a b JANUŠOVÁ, Martina. Jan Pelár, muzikant, jenž by neměl být zapomenut. Praha, 2016 [cit. 2019-06-05]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta. Vedoucí práce Eva Doležalová. Dostupné online.
- ↑ Národopisná výstava českoslovanská. Národní listy. 2. 10. 1895, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Strýc Pelár. Moravská orlice. 2. 2. 1907, s. 9. Dostupné online.
- ↑ Masarykova veřejná knihovna Vsetín: Jan Pelár. www.mvk.cz [online]. [cit. 2019-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-05.
- ↑ Pelár už má na Bystřičce pamětní desku. Zlínský deník. 25. 6. 2007. Dostupné online.
Externí odkazy
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Pelár |
