Jarrad Branthwaite

Jarrad Branthwaite
Celé jméno	Jarrad Paul Branthwaite
Datum narození	27. června 2002 (21 let)
Místo narození	Carlisle, Anglie
Výška	195 cm
Klubové informace
Současný klub	Everton
Číslo dresu	32
Pozice	střední obránce
Mládežnické kluby*
2013–2019 Carlisle United
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 2019–2020 2020– 2021 2022–2023 Carlisle United Everton → Blackburn Rovers → PSV Eindhoven 00900(0) 01800(1) 01000(0) 02700(2)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 2021 2023–0000 Anglie U20 Anglie U21 00200(0) 00400(0)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 2. 11. 2023 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 2. 11. 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jarrad Paul Branthwaite (* 27. června 2002 Carlisle) je anglický profesionální fotbalista, který hraje na pozici středního obránce za anglický klub Everton FC a za anglický národní tým do 21 let, se kterým vyhrál mistrovství Evropy v roce 2023.

Klubová kariéra

Carlisle United

Branthwaite je odchovancem klubu Carlisle United, do jehož akademie nastoupil v roce 2013. Dne 16. března 2019 se poprvé objevil na lavičce seniorského týmu při remíze 1:1 na hřišti Forest Green Rovers v League Two.^[1]

Svého debutu se dočkal 19. října 2019 ve věku 17 let, kdy odehrál celé ligové utkání proti Plymouthu (prohra 0:2).^[2] Do konce podzimní části sezóny se propracoval do základní sestavy čtvrtoligového klubu a svými výkony upoutal pozornost mnoha anglických velkoklubů.^[3]

Everton

Sezóna 2019/20

Dne 13. ledna 2020 přestoupil Branthwaite, po pouhém půlroce v A-týmu Carlisle, do prvoligového Evertonu, se kterým podepsal smlouvu na dva a půl roku.^[4][5] Svého debutu v anglické nejvyšší soutěži se dočkal 12. července, kdy o poločase utkání proti Wolverhamptonu Wanderers vystřídal Leightona Bainese.^[6] O čtyři dny později v zápase proti Aston Ville v 16. minutě vystřídal zraněného Masona Holgatea.^[7] Branthwaite nastoupil v základní sestavě Evertonu v následujících dvou ligových zápasech proti Sheffieldu United a Bournemouthu.^[8]

Sezóna 2020/21

V podzimní části sezóny 2020/21 Branthwaite nedostal v lize příležitost, a tak požádal klub o hostování.^[9] 14. ledna 2021 Branthwaite odešel na půl roku hostovat do druholigového Blackburnu Rovers.^[10] V klubu zpočátku nastupoval pravidelně v základní sestavě, v dubnu si však během tréninku poranil kotník a předčasně tak pro něj sezóna skončila. Celkem odehrál za Rovers deset ligových zápasů.^[11]

Sezóna 2021/22

Ani v sezóně 2021/22 nedostal Branthwaite mnoho příležitostí v A-týmu Evertonu, nedokázal se prosadit přes velkou konkurenci v podobě Michaela Keana, Masona Holgata a Yerryho Miny.^[12] 16. prosince, ve svém prvním ligovém zápase sezóny, pomohl svým prvním gólem v anglické nejvyšší soutěži k zisku bodu za remízu 1:1 proti Chelsea.^[13] Celkem v sezóně odehrál 8 soutěžních utkání a v létě za herní praxí odešel na hostování.^[14]

Sezóna 2022/23

Dne 17. července 2022 zamířil Branthwaite na roční hostování do nizozemského PSV Eindhoven.^[15][16] 9. srpna debutoval v dresu PSV a to v zápase třetího předkola Ligy mistrů proti Monaku, když v 17. minutě prodloužení vystřídal Joeyho Veermana.^[17] Během podzimní části sezóny se probojoval do základní sestavy a pomohl klubu ke konečné druhé příčce v Eredivisie a k zisku nizozemského poháru. Ve finále proti Ajaxu sice vlastní brankou nešťastně otevřel skóre, PSV však dokázalo vyrovnat a v penaltovém rozstřelu bylo úspěšnější.^[18][19] Celkem v sezóně odehrál Branthwaite 37 soutěžních utkání, v nichž vstřelil 4 branky.

Sezóna 2023/24

Na začátku sezóny 2023/24 se dokázal Branthwaite probojovat do základní sestavy Evertonu a v říjnu 2023 podepsal s klubem nový čtyřletý kontrakt.^[20]

Reprezentační kariéra

Dne 17. března 2023 byl Branthwaite poprvé povolán do reprezentace Anglie do 21 let.^[21]

V červnu 2023 byl nominován na závěrečný turnaj Mistrovství Evropy do 21 let.^[22] Během turnaje nastoupil do jednoho utkání v základní sestavě. Anglický tým na turnaji neinkasoval žádný gól, což se mu podařilo jako prvnímu v historii turnaje. Branthwaite nenastoupil do finálového utkání proti Španělsku, které Anglie vyhrála 1:0.^[23][24]

Odkazy

Reference