_crop.jpg)
Jeroným IV. z Colloredo-Waldsee[pozn. 1] (německy Hieronymus von Colloredo, italsky Girolamo di Colloredo, 12. března 1674 Udine – 2. února 1726 Vídeň) byl členem rodu Colloredů z Waldsee. Byl třetím držitelem colloredského fideikomisu s centrem v Opočně.
Vazby na Itálii
Po smrti druhého držitele colloredovského fideikomisu Ludvíka z Colloreda v roce 1693 přešel fideikomis a některé další statky v Čechách, Dolních Rakousích a severní Itálii do rukou Jeronýma Colloreda z Waldsee, markýze di Santa Sophia, syna Ferdinanda z Colloreda (1635–1689) z weikardské větve rodu.
Za svého života podobně jako ostatní členové rodu pěstoval úzké styky s italským prostředím a tamějšími příbuznými. Dopisoval si například se svým strýcem kardinálem Leandrem z Colloreda (1639–1709), se svým starším bratrem Fabiem Antoniem (1672–1742), jenž si také vybral církevní dráhu a stal se arcibiskupem v Lucce, se vzdáleným příbuzným Johannem Baptistou z Colloreda (1654–1729), který působil v letech 1715–1726 jako císařský vyslanec v Benátkách, s řadou členů rodu Rabattů – pocházela z něj i jeho matka Felicitas – a dalšími významnými osobami tehdejší doby.
Integrace mezi českou šlechtu
Hrabě se také úspěšně včlenil do šlechtické společnosti v habsburské monarchii svým sňatkem. V roce 1696 se oženil s příslušnicí starého českého šlechtického rodu Kinských Johannou Charlottou Karolínou[pozn. 2] a hojně korespondoval s jejím rozvětveným příbuzenstvem. Spolu měli nejméně 12 dětí,[pozn. 3][3][4][pozn. 4] jen čtyři z nich se však dožily dospělosti.
Kariéra
Zároveň se ale Jeroným snažil stejně jako jeho předchůdce Ludvík prosadit v habsburské monarchii, což se mu začalo dařit již za vlády Josefa I. Výrazněji se však uplatnil až za vlády Karla VI., jenž jej v roce 1724 povýšil do říšského hraběcího stavu.
Cesta do vysokých dvorských funkcí ale nebyla ani v jeho případě jednoduchá. Nejprve musel projít vyššími zemskými úřady. Byl například nejvyšším dvorským sudím Království českého (1708–1714) a zemským hejtmanem Markrabství moravského (1714–1719). O jeho velkých ambicích svědčí to, že byl ochoten se zhostit různých diplomatických misí. Jednalo se tehdy o běžnou fázi v životě těch, kteří se nakonec uplatnili v nejvyšších dvorských funkcích. Na podzim 1715 se připravoval na cestu do Polsko-litevské unie, jež se však nerealizovala. V roce 1718 byl zase jmenován jedním z vyslanců, který měl uzavřít mír s Turky v Požarevaci.
Jeho kariéra ovšem vyvrcholila v posledních letech života, kdy se vrátil do rodné Itálie a působil jako habsburský guvernér v Miláně (1719–1726). Nakonec se propracoval jako první člen rodu mezi čtyři nejdůležitější dvořany Karla VI., když byl za prokázané diplomatické a úřední zásluhy na samém počátku roku 1726 jmenován do prestižní funkce nejvyššího maršálka dvora Karla VI. Zřejmě se počítalo s jeho dalším uplatněním v nejvyšších dvorských funkcích, tyto plány však záhy překazila Jeronýmova předčasná smrt (Vídeň, 2. února 1726).[pozn. 5]
Před plánovanou korunovací Karla VI. na českého krále získal dědičný úřad nejvyššího stolníka (jmenovací dekret datován 4. června 1723 v Laxenburgu krátce před císařovým odjezdem do Čech).[pozn. 6][6] Hodnost dědičného nejvyššího stolníka užívali Colloredové, potažmo Colloredo-Mansfeldové až do zániku monarchie v roce 1918.
Majetkové zisky
Jeroným Colloredo, zřejmě zásadním způsobem poučen sporem, který vedl po Ludvíkově smrti a který jej připravil o velkou část alodních statků, rozhodl se v září 1707 pro velkou majetkovou transakci. Díky ní získal za statky Dolní Počernice a Záběhlice větší panství Drachkov a Tloskov ve Vltavském kraji. Pravděpodobně zde zamýšlel vytvořit další stabilní jádro rodového majetku, protože o dva roky později získal i blízké panství Petrovice.
Jeroným také vysoudil část dolnorakouských statků, ovšem nevlastnil již vídeňský palác, a tak ke svým tamějším pobytům využíval podnájmů. Zato někdy po roce 1705 přikoupil k panství Staatz dolnorakouské zboží Föllim (nyní součást obce Staatz). Kromě toho získal i dům v Brně, v němž bydlel zejména v době, kdy působil na Moravě jako zemský hejtman.[pozn. 7]
Reprezentační aktivity
Tehdy ve velké míře využíval reprezentačních možností architektury a umění vůbec a právě tyto aktivity jej pomáhaly zviditelňovat v soudobé společnosti. Nechal přestavět pražský rodový palác (1715–1718) a také do historie fideikomisního centra v Opočně se zapsal řadou počinů. Po požáru přistoupil k přestavbě opočenského zámku, v němž byla nově umístěna kaple sv. Anny. Cílevědomě budoval zámeckou obrazárnu a knihovnu, jež dosáhla na konci jeho života počtu 900 svazků.[8] Stabilizoval nelehkou ekonomickou situaci kláštera kapucínů, za kterou mohly spory v rodině po smrti Ludvíka Colloreda. Na konci roku 1701 vše vyřešil novou fundací, kterou spolu s ním podepsalo dalších šest mužských členů rodu Colloredo. Kromě toho dovedl do konce jednání o obnově fary v Opočně, které spadalo od doby třicetileté války pod nedaleké Přepychy. V roce 1723 se místní obyvatelé dočkali a mohli přivítat prvního svého faráře. Jeroným také nechal opravit či přestavět několik kostelů včetně svatostánků v Opočně, Bystrém, Dobrušce či Novém Hrádku.[9]
Dědicem opočenského fideikomisu se stal jeho nejstarší syn Rudolf Josef z Colloreda (1706–1788).
Odkazy
Poznámky
- ↑ Pánové z Walsee (také z Wallsee, Walchsee, Walse, Walsse, Wallssee, Waldze, původně z Waldsee, italsky Valsa) pocházeli ze Švábska z Bad Waldsee (See der Walschen/Welschen). Název obce je odvozen z germánského označení pro Římany Welsche nebo Walsche, v pozdější němčině a ještě ojediněle dnes se slovo Welschen používá k označení románských národů zejm. Italů - česky Vlaši. V matrikách města Opočna se však uvádí Colloredo Waldsee. Srov. pozn. 3.
- ↑ Její otec byl Václav Norbert Oktavián Kinský. Výběr Jeronýmovy manželky velice oceňoval i jeho příbuzný Jan Baptista z Colloreda, který mu v roce 1696 napsal: „...in mehrers ich mich sambt Vnserer gesambten Blutß=freundtschafft zuerfreuen habe, d[aß] der herr Vetter sich in eine so renomirte und wohlverdiente Vhralte familie im Königreich Böheimb accasiret...“[1]
- ↑ Např. na Opočně se narodil (byl pokřtěn) 31. července 1718 syn Karel Boromejský (+ 28. 10. 1786, Benátky), v letech 1753-7 vyslanec na anglickém a ruském dvoře, od. r. 1758 polní podmaršálek, od. r. 1764 zemský komtur (commendator provincialis) Řádu německých rytířů ve Vídni.[2]
- ↑ Dne 11. srpna narozen se jedenacty hodině v noci, a dne 19. aug. pokřtěn jest mladý Colloredo jmény Jozefus, Adalbertus, Paulinus, Joannes Nepomucenus, Wenceslaus, A(...)itus, z otce vysoce urozeného pana, pana Hié (...) Jana, hraběte Colloredo, z matky Caroliny (...)". Srov. tamtéž, matrika č. 136-00002, s. 166. V Opočně se také 24. dubna 1718 vdává dcera Anna Josefa za Jana Norberta Arnošta Libštejnského Kolovrata, Srov. tamtéž, matrika č. 136-00011, s. 26. V matrice zemřelých města Opočna (Srov. viz výše, matrika č. 136-00011, s. 129.) je 4. ledna 1714 pohřbena Františka stáří 11 let, Ferdinand 27. 5. 1715, 3 a 1/2 roku (Tamtéž, viz výše, s. 134.), František Václav 25. září 1715, 17 let (Tamtéž, s 135.).
- ↑ V literatuře se mylně traduje, že hrabě zemřel v Miláně. Dne 22. ledna 1726 se vrátil do Vídně, obratem byl císařem Karlem VI. jmenován nejvyšším maršálkem jeho dvora a v ránních hodinách 2. února zemřel v paláci rodu Daunů na Freyungu.[5]
- ↑ Pražské korunovace Karla VI. se nakonec Jeroným nezúčastnil vzhledem ke svému pobytu v Itálii, do Prahy ale vyslal svého dospívajícího syna Rudolfa Josefa. Úkony spojené s úřadem nejvyššího stolníka během korunovace provedl Jeronýmův švagr hrabě Štěpán Vilém Kinský.
- ↑ Colloredský dům v Brně (později althannský) se nacházel na lukrativním místě v Kobližné ulici.[7]
Reference
- ↑ Národní archiv Praha, Stará manipulace, sign. C 20/5, kart. 273, dopis z 18. ledna 1696.
- ↑ Matrika č. 136-00004, s. 94. vychodoceskearchivy.cz [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-26.
- ↑ Brockhaus Konversationslexikon: Colloredo-Mansfeld. www.retrobibliothek.de [online]. [cit. 2021-10-05]. Dostupné online.
- ↑ Deutscher Orden | Familiarengemeinschaft der Ballei Deutschland. www.deutscherorden.de [online]. [cit. 2021-10-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Výpis z Diarium Viennense z 6. února 1726, Sobotní pražské poštovské noviny z 2. 2. 1726 a dopis, který napsala 6. 2. 1726 Colloredova vdova Josefovi z Trauttmansdorfu, vše je uloženo v Národním archivu Praha, Wunschwitz, inv. č. 165, kart. 6.
- ↑ VÁCHA, Štěpán a kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Pražská korunovace 1723; Nakladatelství Paseka, Národní galerie Praha, 2009; s. 107, 296 ISBN 978-80-7432-002-6
- ↑ Tomáš JEŘÁBEK, Brněnský breuner-schrattenbachovský palác v 18. století, in: Brno v minulosti a dnes 15, Brno 2001, s. 154.
- ↑ K přestavbě zámku v Opočně a tamější knihovně srov. Antonín HEJNA a KOL., Opočno. Státní zámek a památky v okolí, Praha 1962, s. 19-22; František MUSIL – Ladislav SVOBODA, Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí 1998, s. 104-105; Pavel VLČEK, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, Praha 1999, s. 400 a nový pohled nabídl Josef JIRÁK, Ke stavebnímu vývoji zámku Opočno od 16. do 18. století, in: Výroční zpráva za rok 2001. Státní památkový ústav v Pardubicích, Pardubice 2002, s. 243-245.
- ↑ Jiří KUBEŠ, Colloredové z Wallsee a jejich pokus o integraci do prostředí panovnického dvora v habsburské monarchii (Edice instrukcí Jeronýma Colloreda o výchově jeho nejstaršího syna z let 1723–1725), in: Sborník prací východočeských archivů 11, 2007, s. 42.
Literatura
- KUBEŠ, Jiří, Colloredové z Wallsee a jejich pokus o integraci do prostředí panovnického dvora v habsburské monarchii (Edice instrukcí Jeronýma Colloreda o výchově jeho nejstaršího syna z let 1723–1725), in: Sborník prací východočeských archivů 11, 2007, s. 37–63. ISSN 0231-6307.
- BUBEN, Milan, Colloredo-Mannsfeldové, Střední Evropa 8, 1992, č. 23, s. 82–91.
- MARKUS, Antonín, K rodopisu Colloredů, in: Sborník statí k sedmdesátým narozeninám Josefa knížete z Colloredo-Mannsfeldu 1866–1936, Praha 1936, s. 103–112.
- KUBEŠ, Jiří, Rudolf Josef Colloredo z Wallsee a jeho studium v Salcburku v letech 1723–1725, in: Jiří KUBEŠ (ed.), Šlechtic na cestách v 16. - 18. století. Sborník příspěvků (nejen) ze 3. adventního kulatého stolu, který se na téma "Prameny k dějinám šlechtického cestování, 1550–1800" konal na půdě Katedry historických věd FF UPa dne 28. listopadu 2005, Pardubice 2007, s. 163–191. ISBN 978-80-7194-928-2.
Externí odkazy
| Předchůdce: František Josef z Oppersdorfu |
|
Moravský zemský hejtman 1714–1719 |
|
Nástupce: František Josef z Valdštejna |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Jeroným_IV._z_Colloredo-Waldsee |
