| Jindřich Václav Minsterberský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. října 1592 Olešnice |
| Úmrtí | 21. srpna 1639 (ve věku 46 let) Bierutów |
| Pohřben | Olešnice |
| Otec | Karel II. Minsterberský |
| Matka | Elisabeth Magdalena of Brieg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| otec | Karel II. Minsterberský |
|---|---|
| bratr | Jindřich Václav Starší Minsterberský |
| bratr | Karel Fridrich Minsterberský |
| manželka | Anna Magdaléna Bavorská |
| manželka | Anna Uršula z Rybnice |
Jindřich Václav Minsterberský (7. října 1592 Olešnice – 21. srpna 1639 Zbytová) byl minsterberský a olešnický kníže z minsterberské větve rodu pánů z Poděbrad.
Život
Byl synem minsterbersko-olešnického knížete Karla II. Patřil k vůdcům protestantské strany ve Slezsku, byl stoupenec saské politiky a interpozičního hnutí.[1]
V době českého stavovského povstání na rozdíl od jiných protestantských aristokratů nejevil přílišnou víru ve vítězství protihabsburského tábora. Po bitvě na Bílé hoře otevřeně vystoupil proti plánům na pokračování odboje a podařilo se mu pro tento názor získat i většinu slezského sněmu, který vyzval Fridricha Falckého, aby opustil Slezsko.[2] Jeho aktivita slavila úspěch, když se mu v roce 1621 podařilo vyjednat tzv. Drážďanský akord, který (s výjimkou Krnovska) zajišťoval beztrestnost slezských protestantských stavů a zároveň potvrzoval všechny slezské zemské svobody a dosavadní náboženská práva.[3] V roce 1635 úspěšně zprostředkoval mír mezi Habsburskou monarchií a Saskem.[4]
Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil s Annou Magdalenou z Wittelsbachu. Po její smrti v roce 1630 uzavřel v roce 1636 druhý (nerovný) sňatek s prostou šlechtičnou Annou Voršilou z Rybnice. Jeho manželka byla 16. ledna 1637 v Řezně povýšena římskoněmeckým králem Ferdinandem III. na kněžnu von Bernstadt.[5] Zatímco první manželství bylo bezdětné, z druhého manželství se narodila dcera Anna Alžběta a dva synové neznámých jmen. Všechny tři děti zemřely v dětském věku. Zemřel 21. srpna 1639 ve Zbytové a byl pochován v Bierutově. Teprve o dva roky později (30. října 1641) byly jeho ostatky převezeny a pohřbeny v olešnické knížecí hrobce.[4]
Reference
- ↑ FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 189.
- ↑ FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2. S. 222. Dále jen Poděbradové.
- ↑ Poděbradové, s. 223
- ↑ a b FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 104.
- ↑ http://fmg.ac/Projects/MedLands/SILESIA.htm#_Toc180202371
Literatura
- FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2.
- FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95–106.
- FUKALA, Radek. Potomci krále Jiřího z Poděbrad a Bílá hora. Historický obzor, 2008, 19 (7/8), s. 146-158. ISSN 1210-6097.
- GLOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum v Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky)
- GLOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s.
Externí odkazy
• (anglicky) Jindřich Václav Minsterberský na Foundation for Medieval Genealogy
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Jindřich_Václav_Minsterberský |
