| Jodid titaničitý | |
|---|---|
 Model molekuly jodidu titaničitého | |
| Obecné | |
| Systematický název | Jodid titaničitý |
| Anglický název | Titanium tetraiodide |
| Německý název | Titan(IV)-iodid |
| Sumární vzorec | TiI4 |
| Vzhled | červenohnědá krystalická látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7720-83-4 |
| PubChem | 111328 |
| SMILES | [Ti](I)(I)(I)I |
| InChI | InChI=1S/4HI.Ti/h4*1H;/q;;;;+4/p-4 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 555,485 g/mol |
| Teplota tání | 150 °C |
| Teplota varu | 377 °C |
| Hustota | 4,3 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | hydrolyzuje |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jodid titaničitý je červenohnědá krystalická látka se vzorcem TiI4. Poprvé byla popsána v roce 1863.[1] Je meziproduktem při van Arkelově–de Boerově výrobě titanu.
Vlastnosti
Jodid titaničitý je jedním z málo molekulárních jodidů kovů, sestává z izolovaných tetraedrických molekul TiI4. Vazebná vzdálenost Ti-I je 261 pm.[2] Díky molekulárnímu charakteru je možné jej destilovat bez rozkladu, to je základem jeho využití při výrobě titanu. Rozdíl bodů varu chloridu (−24 °C) a jodid titaničitého (150 °C), je srovnatelný s rozdílem bodů varu chloridu (−23 °C) a jodidu uhličitého (168 °C), což ukazuje na přítomnost silných intermolekulárních van der Waalsových interakcí.
Jsou známy dvě polymorfní modifikace, první je dobře rozpustná v nepolárních rozpouštědlech, kubická modifikace je rozpustná méně.[2]
Příprava
Jsou známy tři metody přípravy TiI4.[3] Přímá syntéza z prvků za teploty 425 °C:
- Ti + 2 I2 → TiI4
Tato reakce je vratná a využívá se k přípravě velmi čistého titanu.[4]
Reakce chloridu titaničitého s jodovodíkem:
- TiCl4 + 4 HI → TiI4 + 4 HCl
Reakce oxidu titaničitého s jodidem hlinitým:
- 3 TiO2 + 4 AlI3 → 3 TiI4 + 2 Al2O3
Reakce
Podobně jako chlorid a bromid titaničitý, i jodid vytváří adukty s Lewisovými bazemi a je možné ho také redukovat. Pokud redukci provádíme v přítomnosti kovového titanu, můžeme získat deriváty TiIII a TiII, např. CsTi2I7 nebo řetězce CsTiI3.[5]
Reaguje s alkeny a alkyny za vzniku organojodidů. Ovlivňuje také pinakolový coupling a další reakce, při kterých vzniká vazba C-C.[6]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Titanium tetraiodide na anglické Wikipedii.
- ↑ WEBER, Rudolph. Ueber die isomeren Modificationen der Titansäure und über einige Titanverbindungen. Annalen der Physik und Chemie. 1863, roč. 196, čís. 10, s. 287–294. Dostupné online [cit. 2022-11-21]. DOI 10.1002/andp.18631961003. (německy)
- ↑ a b TORNQVIST, Erik G. M.; LIBBY, Willard F. Crystal structure, solubility, and electronic spectrum of titanium tetraiodide. Inorganic Chemistry. 1979-07, roč. 18, čís. 7, s. 1792–1796. Dostupné online [cit. 2022-11-21]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50197a013. (anglicky)
- ↑ LOWRY, R. Neil; FAY, Robert C.; CHAMBERLAND, B. L. Titanium(IV) Iodide. Příprava vydání Earl L. Muetterties. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 978-0-470-13241-8, ISBN 978-0-470-13169-5. DOI 10.1002/9780470132418.ch1. S. 1–6. DOI: 10.1002/9780470132418.ch1.
- ↑ BLUMENTHAL, Warren B.; SMITH, Howard. Titanium Tetraiodide. Industrial & Engineering Chemistry. 1950-02, roč. 42, čís. 2, s. 249–251. Dostupné online [cit. 2022-11-21]. ISSN 0019-7866. DOI 10.1021/ie50482a016. (anglicky)
- ↑ JONGEN, Liesbet; GLOGER, Thomas; BEEKHUIZEN, Jan. Divalent Titanium: The Halides ATiX3 (A = K, Rb, Cs; X = Cl, Br, I). Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 2005-02, roč. 631, čís. 2–3, s. 582–586. Dostupné online [cit. 2022-11-21]. ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/zaac.200400464. (německy)
- ↑ HACHIYA, Iwao; SHIMIZU, Makoto. Chemoselective reductions and iodinations using titanium tetraiodide. Tetrahedron Letters. 2014-04, roč. 55, čís. 17, s. 2781–2788. Dostupné online [cit. 2022-11-21]. DOI 10.1016/j.tetlet.2014.03.052. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jodid titaničitý na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Jodid_titaničitý |
