| Johan Borgen | |
|---|---|
 Johan Borgen (10. května 2012) | |
| Rodné jméno | Johan Collett Müller Borgen |
| Narození | 28. dubna 1902 Christiania |
| Úmrtí | 16. října 1979 (ve věku 77 let), 15. října 1979 (ve věku 77 let) nebo 16. listopadu 1979 (ve věku 77 let) Hvaler |
| Pseudonym | Mumle Gåsegg |
| Povolání | spisovatel, literární kritik, novinář, dramatik, publicista a kritik |
| Žánr | román a povídka |
| Ocenění | Gyldendalův grant (1945) Doblougova cena (1965) Cena norských knihkupců (1965) Literární cena Severské rady (1967) Oslo bys kulturpris (1967) |
| Manžel(ka) | Annemarta Borgen (od 1934) |
| Děti | Brett Borgen Ane Borgen[1] |
| Příbuzní | Iselin Alme (vnučka) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Johan Collett Müller Borgen (28. dubna 1902 Christiánie – 16. října 1979 Hvaler) byl norský spisovatel, publicista a překladatel, tvořící v jazyce riksmål.
Vyrůstal jako nejmladší ze čtyř synů v zámožné rodině v osloské čtvrti Frogner. Po vzoru svého otce studoval práva, ale pak přestoupil na žurnalistiku. Přispíval do deníků Morgenbladet a Dagbladet, své fejetony a recenze podepisoval jménem pohádkové postavy Mumle Gåsegg, psal také detektivky pod pseudonymem Jørgen Hattemaker. Přeložil do norštiny pohádku Tři malá prasátka. Vynikl zejména jako povídkář, debutoval v roce 1925 sbírkou Mot mørket (Proti temnotě). Byl signatářem petice za propuštění Carla von Ossietzkého. V době německé okupace byl za své ironické a svobodomyslné texty vězněn v táboře Grini, odkud se mu podařilo uprchnout do Švédska.[2] Po válce se stal dramaturgem Národního divadla. Přispíval do listu Friheten, který vydávala Komunistická strana Norska, po sovětské invazi do Maďarska se však s komunistickým hnutím rozešel. Byl redaktorem literárního časopisu Vinduet.[3] Byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1967 obdržel ze sbírku Nye noveller (Nové povídky) Literární cenu Severské rady, za finanční odměnu koupil usedlost na ostrově Asmaløy, kde prožil závěr života a je zde také pohřben. Espen Haavardsholm o něm napal životopisnou knihu Øst for Eden: en biografi om Johan Borgen.
Spisovatelkou byla jeho manželka Annemarta Borgenová i dcery Brett Borgenová a Ane Borgenová, vnučka Iselin Almeová je známá jako muzikálová herečka.[4] Udržoval dlouholetý milostný vztah s herečkou Liv Dommersnesovou.
V češtině vyšla v překladu Radko Kejzlara Borgenova trilogie Malý lord, Temné prameny a Tak už ho máme, psychoanalyticky zaměřený portrét sebestředného intelektuála Wilfreda Sagena, jehož životní neukotvenost vede ke kolaboraci s nacisty a následné sebevraždě.[5]
Reference
- ↑ Dostupné online.
- ↑ 1967 Johan Borgen, Norway: Nye noveller [online]. Nordic Co-operation [cit. 2023-11-29]. Dostupné online.
- ↑ Johan Borgen [online]. Nordiska [cit. 2023-11-29]. Dostupné online.
- ↑ Iselin Alme [online]. Discography [cit. 2023-11-29]. Dostupné online.
- ↑ Johan Borgen [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2023-11-29]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Johan Borgen na Wikimedia Commons - (norsky) Gyldendal
- (norsky) Norsk rikskringkasting
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Johan_Borgen |
